Článek
Vyřadili jste jednoho z favoritů play off. S jakými pocity končíte sérii?
Sparta byla adept na titul, vyhlašovala to. Porazili jsme hodně těžký tým. Kluci hráli výborně organizovaně, hlavně obětavě, pomáhali jsme si navzájem a zvládli jsme to. A také jsme byli efektivní v koncovce, i když při nás občas stálo štěstí, ale to potřebujeme.
Ať je základní část jakákoliv, v play off váš výkon roste, čím to je?
Já nevím. Snažím se chytat pořád stejně. Možná, že v play off kluci pomůžou ještě víc než v základní části. Skáčou po hlavách, schytávají to všude možně, obdivuju je s tou jejich papírovou výstrojí. Já bych to nezvládl bez nich, oni beze mě. Je to týmová hra. I štěstí při mně stojí, když je potřeba. Byl bych moc rád, kdyby se tak dařilo i dál.
Na konci základní části se vám nedařilo vítězit, v jaké pohodě jste šel do brány ve druhém utkání série?
To je pravda, vítězství jsem letos moc neměl. Ani zápasů tolik nebylo. Tak to je, taková sezona byla. Člověk musí být nachystaný jít tam kdykoliv. Věděli jsme, že Sparta je těžký soupeř, může se stát cokoliv, byl jsem nachystaný pořád. Kluci mi pomohli, zvládli jsme to a už jsem tam zůstal.
Poslední zápas na Spartě v základní části jste nedochytal, dostal jste tři góly ze čtyř střel. Na střídačce jste si pak ulevil. Bylo těžké na tohle zapomenout?
Jednou jsem si tam bouchnul hokejkou, to není nic hrozného. Někteří hráči rozštípou hokejku, já si jen bouchnul do plexiskla. Nehledal bych v tom vědu, nebylo to nic hrozného. Štvalo mě to, netrefilo mě nic, dostal jsem tři góly, bylo to rychlé. Neměl jsem moc zápasů, tím víc to štvalo, že jsem v brance nezůstal. Ale hodil jsem to za hlavu a šlo se dál.
O to víc těší, že jste Spartu zastavil?
Jsme rádi. S Pardubicemi je to jeden z nejtěžších soupeřů. Vítkovice samozřejmě taky.
Bylo letošní čtvrtfinále těžší než loňské finále?
Těžká otázka a nedokážu to moc soudit, protože je to pokaždé jiné. Ale řekl bych, že Sparta měla ještě kvalitnější tým než loni.
Hráli jste typický třinecký play off hokej jako v minulých letech?
Určitě. Organizace hry, výborná defenziva, na tom to stojí. Věděli jsme, jak hrát, šli jsme za tím, co funguje. Plnili jsme pokyny, kluci to zvládali dozadu fantasticky. Chtěl bych jim všem poděkovat. Sparta byla strašně těžký soupeř, hrála výborně, často nás přehrávala, měli jsme i štěstí. Kluci věděli, kdy mají zjednodušit hru, neslo to ovoce. A pomohli jsme si z přesilovek.
Jak zvládáte fyzicky zápasy, kdy vás soupeř zasypává střelami?
Dneska už to bylo dobré, v pohodě. Minule na Spartě jsem ale myslel, že polknu dušičku, naštěstí jsme to povyhazovali, zablokovali. Ta druhá třetina byla asi nejnáročnější v kariéře.
Po zákrocích občas kouknete do nebe, kdo vás tam drží?
No... říkám, bylo tam štěstíčko, drží to. Taky vydechuju a snažím se držet svůj režim a mód.
Co je v těch momentech nejtěžší?
Všechno. Kardiodech, jsem rád, že odjedu. Kdybych stál na místě, tak mě horký vzduch zabije. Potřebuju jezdit, dýchat, rozkouskovat hru. Dá se to zvládnout. Musí. Těžké ale byly všechny zápasy, všechno o gól, rozhodovala každá menší chybička.
Je složité zůstat hlavou v pohodě?
Musíte vědět, jak hlavu nastavit na zápas. A mimo něj úplně vypnout, neřešit hokeje, řešit něco jiného. Je to náročné, ale musím vědět, jak hlavu nastavit čistě na zápas.
U gólu Libora Hudáčka máte zapsanou asistenci, první v play off, schází už jen gól?
Ne, vůbec. To je náhoda, asi jsem jen vyrazil puk. Je to hlavně úplně jedno, důležité jsou bodíky, co sbíráme. Nula, asistence, to je fuk. Jsem rád, když dáme víc gólů.
V případě postupu bylo jasné, že půjdete na Pardubice, nebo Hradec. Za oba týmy jste hrál, těšil byste se stejně?
V obou jsem zrovna působil, mám rád obě tahle města. Je to pro mě trošku speciální, ale chystat, pokud tedy půjdu chytat, se budu stejně. Je jedno proti komu.
Jdete na Pardubice, co vám naskočí?
Adept na titul. Oni to vyhlašují, mají výročí, jdou si za tím. Mají perfektní hráče, síla toho týmu je obrovská. S pokorou budeme rubat, makat jako tým. Věřím, že nám bude přát a zvládneme to.
