Fanoušci do půl těla, pyro a putovní brýle. Derby pod můstkem bavilo, i když hokej zrovna vidět nebyl

Klingenthal (od našeho zpravodaje) – Přijatelných sedm stupňů, přítmí, polojasno, a hlavně žádný déšť. Počasí na sobotní Winter Classic těsně za hranicemi vyšlo takřka ideálně. A do ochozů přilákalo rovných třináct tisíc fanoušků.

Pro většinu hráčů je to jedinečná zkušenost. „Zážitek do konce života,“ přitakával karlovarský kapitán Jiří Černoch. „Připomnělo mi to doby, kdy jsme hráli jako malí na rybníku,“ usmíval se Jan Schleiss, jenž nosí céčko na plzeňském dresu.

Už rozbruslení, ve kterém všichni hokejisté vyjedou na led v kulíšcích s bambulí, je unikátní. Plzeňský útočník Ondřej Matýs si proti sluníčku vzal i disco brýle, z kterých se pak stal putovní módní doplněk pro pozápasové rozhovory.

Na samotný zápas už hráči odložili kulichy, nechali si je jen oba gólmani, kterým je kustodi upevnili na masku. Led zpočátku nevypadal špatně a duel nabídl několik slušných kombinací, postupem času se ale horšil. „Bylo tam dost hrbolů a děr. Někdy to bylo o zdraví,“ připustil obránce Škody Petr Zámorský.

Hokejisté se museli vyrovnat i s netradičně úzkým kluzištěm a nízko umístěnými reflektory. „Ty mi dělaly velký problém. Hodně těžké na orientaci. Skoro celý zápas jsem nevěděl, kde jsem,“ líčil Černoch.

S obtížnými podmínkami se lépe popasovali Plzeňští, kteří ve druhé třetině odskočili na 3:1 a v závěrečné části dokonce na 5:1. A vítězili nejen na ledě, ale i na tribunách, kde sice neměli indiáni početní převahu, ale zvukovou ano.

Hostující příznivci v kotli využili venkovního prostoru a zapálili několik světlic. Po pátém gólu se několik fanatiků v euforii dokonce vysvléklo do půl těla. A vůbec jim nevadilo, že hokej vlastně téměř vidět nebyl, obzvlášť ve třetí části za plzeňskou brankou přes zelenou ochrannou síť a totálně zamlžené plexisklo. Výtečná atmosféra ale divákům všechno vynahradila.

S oslavným ohňostrojem za zády si nakonec vítěznou děkovačku vychutnala Škoda. Ve speciálním utkání předvedla jeden z nejlepších výkonů sezony, a tak se nabízí otázka, jestli by na plzeňském stadionu neměli raději uříznout střechu. „Stejně tam někdy zatéká, co jsem tak slyšel, takže bychom klidně mohli,“ zasmál se Zámorský.

Všichni hráči hovořili obdobně. Zápas pod kouzelnou kulisou skokanského můstku si užili. Zážitek byl ovšem tak speciální, protože byl ojedinělý. Opakovat ho co týden by nešlo. „Jednou za čas je super si tohle zahrát, ale bojovat v takových podmínkách každý zápas, to nejde,“ mínil Zámorský.