Článek
Už na konci první třetiny se strhla hromadná mela u třinecké střídačky. Pak za rozhodnutého stavu dvě minuty před koncem předvedli férovou bitku domácí Vojtěch Mozík s hostujícím Danielem Voženílkem.
Emoce však vyvrcholily až po závěrečném hvizdu. Vše začalo drobnou sekyrou sparťanského Hausera na Draveckého, kterého stejným způsobem mstil Roman. A pak už to jelo. Na led už naskákali všichni hráči ze střídačky, nashromáždili se u modré čáry a důrazně si vyříkávali situaci.
Nezůstalo jen u slovních potyček, Čacho ostře sekl Sobotku, kterého pěstmi bránil Chlapík. Postupně se do sebe pustilo všech 37 hráčů, v klidu zůstali jen brankáři, kteří sledovali, jak se rozhodčí marně snaží uklidnit vyhrocenou situaci.
Hromadná bitka nakonec trvala dlouhé dvě minuty a sudí udělili po třech pětiminutových trestech na každé straně. „Zápas byl vyhrocený. Ukázali jsme, že se nenecháme zastrašit a že jsme ti vítězové,“ mínil útočník Petr Ton. „Emoce k takovým zápasům před plnou arenou patří. Bojovali všichni za jednoho, i když to asi nebyla zrovna hezká podívaná,“ podotkl Filip Chlapík.
„Vyřadili nás dvakrát po sobě, to na náboji taky přidá. Chtěli jsme je porazit se vším všudy,“ připomínal hvězdný forvard, že Oceláři zdolali Pražany před dvěma roky ve finále a loni ve čtvrtfinále.
Když byl na emotivní závěr tázán třinecký bek Tomáš Kundrátek, byl velmi stručný. „Já nevím, co se stalo,“ odsekl dvakrát po sobě. Na tiskové konferenci se však rozpovídal alespoň hostující asistent Vladimír Országh. „Narazila na sebe dvě mužstva, která chtějí vyhrát a mají vítězné typy. Nikdo nechce prohrát, to se potvrdilo. Možná tam byly nějaké nevyřízené účty,“ líčil asistent Zdeňka Motáka.
Z hromadné potyčky ale nedělal žádnou vědu. „Hlavní je, že se po zápase podaly ruce. A můžeme jít dál,“ podotkl Országh.