Dvanáct sezon po boku bráchy? Je to celkem rarita, ví nová posila Motoru

Po pravdě jo. Ale ani mi to nepřijde díky tomu, že jsem po nějaké době v české kabině. V Jukuritu jsme s bráchou mluvili česky jen my dva, Finové jsou navíc dost tišší a uzavření do sebe. Mám si teď víc s kým povídat, takže to není nic hrozného.

Zatím ne. Teď si od sebe spíš odpočineme, sem tam si napíšeme. A když přijel s Kärpätem do Budějovic, aspoň jsem ho vzal na večeři.

Doufal jsem, že se na ledě moc nepotkáme. (usměje se) Měl jsem strach, že se někde blbě srazíme. Spousta lidí mi připomínala, že hrajeme proti sobě, ale jak se hodilo buly, ani jsem to nevnímal. Jen když jsme šli proti sobě na vhazování, tak jsem věděl, že si musím dát větší pozor, protože ta jejich lajna byla dobrá. Nakonec to bylo v pohodě.

Moc. Dokonce se nám povedlo jít spolu do zahraničí, což je celkem rarita. Byli jsme za to rádi, ale zároveň bylo jasné, že se dřív nebo později prostě naše cesty rozdělí. Teď to tak vyšlo a uvidíme, kam mě nebo bráchu zanesou další kroky.

Ne. Spíš naopak, když se na ledě něco nepovede, tak jsme se okřikli, ale hned další střídání jsme se dali dohromady, protože jsme se nechtěli hádat. Hlavně ve Finsku, když jsme tam byli jediní dva Češi. To by bylo blbé, kdybychom se spolu nebavili. Snažili jsme se držet při sobě. Žádná ponorka za tu dobu nebyla.

Je to něco jiného. Vím, kam brácha jezdí v jakékoliv situaci. Určitě tam bude nějaké zvykání. Uvidíme, s kým budu v sezoně nastupovat, ale je tu spousta kvalitních hráčů.

Už od listopadu jsem řešil nabídky ze zahraničí i z extraligy. Říkal jsem si, že ještě chvilku počkám, co se objeví. Budějovice se mi ozvaly už kolem Vánoc, v Česku jsem řešil jen pár týmů. Projevily největší zájem, to dost rozhodlo.

Je to tak. Volal mi, že s ním mluvil sportovní manažer Jiří Novotný, jestli bych o to vůbec měl zájem. Já jsem říkal, že bych si určitě vyslechl jejich nabídku. Tam to všechno začalo, pak se to za pár měsíců upeklo.

Určitě to hrálo roli. Moc se mi líbí směr, kterým se klub ubírá. Je na vzestupné trajektorii. Doufám, že týmu pomůžu.

Je to příjemná změna oproti městům, kde jsem dřív působil. Ale na Třinec nedám dopustit, tam jsem doma. Jižní Čechy jsou ale úplně jiné, nádherné. Blízko mám Rakousko, Hlubokou, Lipno, kousek je to i do Prahy. I centrum je krásné. Pořád s přítelkyní objevujeme nová místa.

Poznal jsem jinou mentalitu i jiný styl života. S bráchou se nám splnilo to, proč jsme tam šli. Měli jsme super trenéra, který nás toho hodně naučil. Bylo to super, hlavně ten druhý rok. Tam si všechno sedlo, dostal jsem se i do reprezentace. A to mě přitom trápila sportovní kýla.

Na ledě vlastně v ničem, ale spíš šlo o to, že jsem nemohl dělat moc cviků na nohy nebo na břicho, takže to bylo celkem otravné. Ale odehrál jsem s tím celou úspěšnou sezonu a pak jsem ještě bojoval o nominaci na mistrovství světa, a tak se operace pořád odkládala a odkládala. Nakonec zasáhla do přípravy, ale věřím, že budu připravený. Červenec i srpen jsem pořádně odmakal.

Doufám, že jo. Každá sezona by měla být lepší než ta minulá. Snad to tak bude pokračovat. Ale nedávám si žádné konkrétní cíle. Když si člověk udělá nějaký plán, tak hned v prvním zápase jde do pr…

Hrajeme tam hned ve druhém kole, bude to vyhecovanější a těším se na to. Bude to i trochu zvláštní. Pořád tam je spousta kluků, které znám a se kterými jsem v kontaktu. Jsme dobří kamarádi. Ale snad výhru urveme na svou stranu.