Článek
V play-off přes drobné výkyvy táhl klub k obhajobě titulu. „Nebylo to pro mne vůbec lehké, prošel jsem velkým křestem, ale moc jsem si přál nezklamat důvěru trenéra a mohu být rád, že jsem chytal za mužstvem, které si to umí pohlídat,“ oceňuje spoluhráče.
„Poprvé v životě jsem vyhrál poslední zápas sezóny a připadalo mi to jako v pohádce, že jsem před čtrnácti tisíci diváky v hale zvládl poslední zápas s nulou a tím se spustily mistrovské oslavy,“ říká Duba, který má doma dvě zlaté medaile z MS dvacetiletých.
Od té doby ho ale Sparta posílala na hostování, ať už do Znojma, Plzně nebo do různých finských klubů, a v její brance mezitím vládl Bříza. „Těch pět let nebylo nic moc,“ říká Duba. Když v říjnu opouštěl nečekaně branku finského TPS Turku, bál se, že prožije další utrápený rok. „Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhrajeme titul a já u toho budu jako první brankář, tak bych mu řekl, že si ten pobyt v sanatoriu musí ještě o pár let prodloužit,“ směje se.
Na extraligovou premiéru v mateřském klubu si musel počkat až do letošní sezóny, přitom po návratu do Sparty dokonce přijal snížení smlouvy s tím, že peníze, které měl při finském angažmá, mu zaručí jen pravidelný pobyt v brance, což mu ale předem nikdo neslíbil. „Čekal jsem na příležitost a teď konečně přišla. Všechny špatné věci jsem si vzal k srdci a moc mi to pomohlo právě v play-off,“ tvrdí.
Přečkal i kritický okamžik ve finálové sérii, kdy byl po laciných gólech střídán. „Bylo to pro mě přínosné a šlo o dobrý tah trenérů. Potřeboval jsem trochu odstup a kouknout se na finále jinýma očima. Právě na střídačce jsem se rozhodl, že si boj o titul budu víc užívat, a vyplatilo se mi to. Teď mohu slavit,“ říká gólman, který už plánuje svatbu s finskou přítelkyní Hannou.
