Domluvenou bitku jim zakázali sudí. Tohle by se v Kanadě nestalo, mrzelo slávistu Campbella

Pražské derby se zejména v poslední třetině pořádně přiostřilo. Poté, co Sparta odskočila na rozdíl dvou branek, vypluly na povrch emoce. Nejprve byli po vzájemné drsné rvačce vyloučeni do konce utkání Podlešák s Kůrkou, za dalších pět vteřin se schylovalo k dalšímu pěstnímu souboji. Bezprostředně po vhození buly shodili k ledu rukavice Koreis s Campbellem, kterým na znamení vzájemné šarvátky ostatní hráči na ledě ustupovali.

Schylovalo se k nefalšované bitce. Vždyť Campbell je Kanaďan, Koreis zase v zámoří nějaký čas působil. Jenže přítrž všemu udělali čároví rozhodčí, kteří mezi oba kohouty okamžitě vtrhli. Možná trochu necitlivě. Vždyť by se jednalo o souboj jeden na jednoho, ostatní hráči by jen přihlíželi. „Překvapilo mě, že mezi nás tak rychle vlétli. Nikdy jsem něco podobného neviděl. U nás by se tohle stát nemohlo. V Kadnadě je to časté - rozhodčí vhodí puk do hry, hráči shodí rukavice k ledu a už jsou v sobě,“ divil se Darcy Campbell. „Myslel jsem si, že nás rozhodčí nechají.... Oba jsme byli dost překvapení, když nás roztrhli,“ souhlasil se svým protivníkem Jakub Koreis.

Že se jednalo o bezprostřední nápad reagující na aktuální vývoj utkání? Kdeže... Campbell totiž prozrazuje, že Koreis jej k bitce vyzval hned během druhého střídání v rámci první třetiny! „Hned v první třetině, při teprve druhém střídání, ke mně přijel a zeptal se, jestli bych v průběhu hry přistoupil na bitku. Tak mu říkám: No jasně, že jo! Za stavu 1:1 bych do toho nešel, ale když jsme prohrávali o dvě branky? Takové okamžiky občas otáčejí zápasy,“ říkal Campbell, že za nepříznivého stavu o šarvátce dlouho přemýšlet nemusel.

Pětadvacetiletý kanadský zadák ale připouští, že bylo pořádným šokem, když jej Koreis vyzval na bitku už po pár vteřinách hry. Bez žádného naražení na mantinel, skryté sekery nebo slovních průpovídek. „Nic takového. Byl to pro mě šok, protože jsem ani pravidla ohledně šarvátek neznal. Vím totiž, že bitky v české extralize moc obvyklé nejsou,“ svěřil se Campbell.

A právě v závěrečném dějství, bezprostředně po bitce Podlešáka s Kůrkou, došlo k dalšímu ústnímu slibu mezi Campbellem a Koreisem. „Hned po té bitce v rohu kluziště mě znovu vyzval, abychom si to rozdali mezi sebou i my. Výzvu jsem přijal,“ přibližoval Campbell. „Normálně jsme se po odpískání domluvili, že se popereme. Takže jsme zahodili rukavice a šli na to,“ doplňoval jeho sparťanský sok.

O to větší šok nastal, když mezi oba natěšené aktéry ještě před samotnou bitkou vlétli čároví sudí. „Je to škoda. Někdy může být zábavné se takhle během zápasu poprat,“ mrzelo Campbella. „Opravdu škoda, že to nevyšlo. Šli jsme na to férově, domluvili jsme se, nikdo na nikoho neskákal zezadu,“ oceňoval Koreis. Slávistický obránce se po utkání snažil vžít do kůže arbitrů, aby pochopil, proč jim bitku neumožnili.

„Nikdy nevíte, co z toho může vyvinout. Rozhodčí prostě chtěli mít hru pod kontrolou, proto asi mezi nás tak rychle skočili. Prostě jen dělali svou práci, to co mají nařízeno, když mezi nás vjeli. Rychle vjeli...“ Co ale Campbell pochopit nedokázal, byl desetiminutový trest. Za bitku, která vlastně ani vůbec neproběhla. „Snažil jsem se pochopit, kvůli čemu jsem dostal ten trest. Ale nepřišel jsem na to,“ říkal s tím, že zdejší hokejová pravidla bude muset co nejrychleji dostudovat.

Campbella před bitkou s Koreisem nezastrašil ani fakt, že jeho soupeř je hned o deset centimetrů vyšší a má o několik kilogramů navíc. „Mužstvu to může pomoct, když se trápí. Bylo by hezké, kdyby mu právě rvačka pomohla k obratu,“ vysvětloval. I když... Tělesné Koreisovy převahy si všiml hned. „Nevěděl jsem, jestli se bude chtít boxovat a jak dobře to umí. Jestli by mě třeba neposlal k ledu. Moc o něm nevím, ale co jsem si během zápasu stačil všimnout, je to pořádně velký chlap. Ale i kdybych se měl kvůli výsledku poprat s tím největším chlapem z ligy, šel bych do toho,“ tvrdil Campbell.

Možná i proto, že pěstní šarvátky pro něj nejsou novinkou. Přesto, že měří jen 180 centimetrů. „Několik bitek jsem už za svou kariéru absolvoval, čímž ale nechci říct, že jsem nějakým zkušeným bitkařem.“ Slavia tak ale možná našla ochránce Romana Červenky, který nikdy nebude váhat bránit své hvězdy. Ačkoliv své boxerské umění ještě neměl v české extralize možnost předvést. „Možná si mě tady takhle zaškatulkují. Je to možné. Každopádně budu vždy dělat vše pro to, aby můj tým vyhrával,“ uzavírá.