Článek
Klub 30letému hokejistovi promítl na kostce krátké vzpomínkové video a věnoval mu hodinky a prsten za mistrovské tituly. Ovací se mu dostalo i od fanoušků, kteří mu poděkovali transparentem: Doudy, díky jak cyp!
„Včera jsem se dozvěděl, že se něco chystá, a moc jsem se těšil. Bylo to super se sem vrátit. Hned se mi vybavily vzpomínky. Bylo to, jako bych přijel domů. Fandové byli skvělí, i ten ceremoniál. Dojalo mě to, byl jsem naměkko,“ svěřoval se Doudera, jenž byl u obou gólů Motoru. První akci založil, u druhé branky Matěje Tomana asistoval.
Měl jste prsty v obou gólových akcí, udělal jste maximum pro zisk bodů?
Ale škoda, že jsme nepodali výkon jako v minulých zápasech, kdy jsme fakt hráli dobře. Hrát tak i dnes, tak nějaký bodík odvezeme. Ukázali jsme si, že na Třinec hrát umíme, ale zabrali jsme pozdě.
Akci před prvním gólem jste začal v obranném pásmu přihrávkou v sedě. Co se stalo, že jste se tam svalil?
Někdo mě tam sestřelil, až se mi pak Káca (brankář Třince Ondřej Kacetl) začal smát. Měl jsem co dělat, abych ten puk vůbec odehrál pryč, a nakonec z toho byl gól, tak ztichnul. Bylo to vtipné.
Ale asistenci nemáte, měl byste mít?
Popravdě, jak jsem ležel na zemi, tak ani nevím, jestli si to tam nějak útočníci vyměnili. Byl jsem rád, že jsem to dopravil z třetiny ven.
I před tím druhým jste zaváhal. Mohl jste střílet, puk vám ale utekl?
Byl jsem dneska nějaký splašený, měl jsem nějaké volty v ruce. I v první třetině jsem měl šanci, ale přehrál jsem to a Mazy mi to tam vypíchl. Před tou druhou jsem se tam taky splašil, ale nakonec jsem to nahrál nahoru na beka, který vystřelil – a byla z toho dorážka. Tak aspoň tak.
Rozhodla první třetina, ve které jste dostali tři góly?
Určitě. Přijeli jsme do Třince den předem, připravovali se na to, abychom zvládli začátek a prohráli jsme první třetinu 0:3. Úplně to změnilo utkání. Zabrali jsme pozdě, pak už jsme neměli čas na vyrovnání.
Hru Třince hodně dobře znáte. Tušil jste, že bude těžké utkání alespoň srovnat?
Jasně, nějaký pátek jsem tady hrál. Přesně vím, jak hrají. Ještě jsme si říkali, že budou čekat na naše chyby. No, a dvakrát jsme pokazili rozehrávku a dostali jsme z toho první dva góly. Vím, že Třinec takto hraje, umí to.
Prohráli jste o gól, co scházelo k vyrovnání?
Možná nějaký větší drajv, dneska jsme to nasazení podle mě neměli jako v minulých zápasech, a to rozhodlo.
Jak jste prožíval návrat do Třince?
Hned se mi vybavily vzpomínky, jako kdybych přijel domů. Dělal jsem si z Mariana Adámka srandu, že mi autem stojí na místě.
Místo na parkovišti vám sebral Majo, číslo 52 zase Martin Marinčin…
... Asi mě chtějí úplně vymazat. (smích) Ne, dělám si srandu. Majo se posunul o dvě místa, jsem koukal, a Mari si vzal číslo, protože s ním hrál i v Americe. Když ale přišel sem, tak jsem ho měl já. Teď toho využil, že bylo volné, tak po něm skočil.
Odnášíte si šrám pod okem, víte, od koho ho máte?
Nevím, v nějakém souboji ve druhé třetině se to stalo. Ani jsem to v zápalu hry necítil. Pak mi někdo na střídačce říkal, že mi trochu teče krev, ale to k hokeji patří.
Když jste přijeli včera, stihl jste se s někým potkat?
Ne, vůbec. Přijeli jsme až v osm večer, ta doprava je šílená. Cesta z Budějovic není moc jednoduchá a ještě do toho sněžilo a byly nějaké bouračky. Přijeli jsme až pozdě večer, tak jsem se s některými kluky viděl dneska ráno. Byl jsem i s vedením pokecat, jsem rád, že jsem si tu chvilku našel a mohl kluky pozdravit.
Motivoval jste kabinu Motoru?
Jasně, přišli o pět tisíc. Kdybychom vyhráli, tak by kasa byla trochu bohatší. Mají smůlu, snad příště. (smích)