Článek
Odehrál jste obě brněnská utkání. Jak jste se po dlouhé přestávce na ledě cítil?
Ten první zápas byl ve středu pro mě hodně těžký. Bylo znát, že kondičně na tom nejsem úplně dobře. Postupně jsem se ale do toho dostal. Není ovšem vůbec snadné naskočit do rozehraného finále proti silnému soupeři. Oceláři mají výborný tým a jsou skvělí na puku. O to potěšující pro nás je, že nad nimi máme už dvě vítězná střetnutí navrch.
Hovořil s vámi kouč Zábranský o tom, jaká by měla být po zranění vaše role v mužstvu?
Domluvili jsme se, že začnu jako třináctý útočník a budu chodit na oslabení. Postupně jsem však dostával další minuty navíc. A když se ve čtvrtečním duelu zranil Radim Zohorna, bylo jasné, že budu střídat pravidelně. Nechal jsem na ledě úplně všechno. A jsem moc rád, že jsme přidali důležitý třetí triumf ve finálové sérii.
A vy jste zakončil utkání při třinecké power play trefou do prázdné branky...
Za to jsem strašně rád. Je to pro mě odměna. V té chvíli se mi promítl v hlavě ten měsíc, kdy jsem měl na ruce dlahu, ale dělal jsem všechno pro to, aby to pro mě nebyl konec sezóny. Ten gól tudíž beru jako takovou třešinku na dortu.
V čem se lišilo čtvrteční finálové střetnutí od středečního?
Stejně jako v tom prvním brněnském utkání jsme zase měli ve druhé třetině menší výpadek. Dvakrát jsme inkasovali po tečích, chtělo to důsledněji přistoupit k protihráči. Důležité ale bylo, že jsme tentokrát nedovolili Ocelářům vyrovnat.
Už v neděli můžete zvednout po roce znovu Masarykův pohár nad hlavy. Co čekáte od zápasu v Třinci?
Poslední krok bývá nejtěžší. Budeme chtít vstoupit do utkání aktivně, a když Marek Čiliak zase zavře branku, mohlo by to vyjít.
