Článek
„Minulý týden mi lékaři sundali dlahu a zahájil jsem rychlou rehabilitaci. Ztuhlou a ochablou ruku jsem se snažil rozhýbat. Postupně jsem se zapojil i do tréninků. Doktorům se sice moc nelíbilo, že už se hrnu do zápasu, ale já chci být zase u toho," říká 27letý Dočekal.
Semifinálové zápasy Komety s Plzní sledoval jen z hlediště. „Na střídačku jsem nemohl, už bych tam byl navíc. Tak jsem vysedával na tribuně a nervozitou si okusoval nehty."
Při úvodních finálových duelech v Třinci už byl zase mužstvu mnohem blíž. „Jeden ze dvou našich kustodů odjel k nároďáku, tak jsem za něj zaskočil. Skoro se vším jsem panu Ondráčkovi staršímu vypomáhal. Jen k broušení bruslí mě nepustil. A to by mě zrovna bavilo," prozradil s úsměvem Dočekal.
Před finále přišla pirátská bitva
Během nucené pauzy stihl také napsat maturitní sloh z češtiny na kladenské střední odborné škole. „Vybral jsem si vyprávění, téma bylo pirátská bitva na moři. Až v červnu se dozvím, jak jsem uspěl."
Dočekal před lety nedokončil v rodné Třebíči strojní průmyslovku. „Rád bych maturitu měl, tak jsem zkusil soukromou školu v Kladně, kde nám vyučující vycházejí vstříc. Když nemůžeme my za nimi, přijedou oni za námi. Zvolil jsem si obor management a marketing sportu," prozradil Dočekal.
Ještě ho čekají didaktické testy a ústní maturitní zkouška. „Až v květnu, to už určitě budeme mít po sezóně. Takže jsem teď maturitu vypustil z hlavy. Momentálně mám před sebou úplně jiný cíl," tvrdí.
Je šťastný, že se po téměř pěti týdnech stane ze studenta či kustoda opět hokejistou. „V téhle roli se cítím nejlíp a chtěl bych v ní ještě pár roků vydržet. Momentálně mě zajímá jenom to, abychom Třinec ve středu a ve čtvrtek dvakrát porazili a cestovali o víkendu do třinecké haly s mečbolem v kapse," nastínil Dočekal optimální scénář.
