Článek
Dvěma body zakulatil svůj bodový mezisoučet v dresu Ocelářů na sto, k čemuž potřeboval 138 zápasů. „Vůbec jsem to nevěděl, zjistil jsem to až z kostky nad ledem,“ smál se 29letý slovenský útočník.
Dva góly za osmnáct vteřin úvodní minuty druhé třetiny byly asi pro další vývoj utkání klíčové, že?
První třetinu jsme sice vyhráli, ale nebyla z naší strany ideální. Bylo potřeba zapnout nohy a do druhé vstoupit jinak. A to se podařilo ideálně. Pak už jsme měli, dalo by se říct, pohodu, protože oni museli dotahovat třígólové manko, to už se těžko hraje.
Do sestavy jste se vrátil po 82 dnech a hned jste si připsal dva body (1+1). Ideální návrat, viďte? Cítil jste se na ledě dobře?
Cítil jsem se fajn, v první třetině mi nohy tolik nešly, ale pak jsme se rozběhli a ten bod a gól k tomu napomohly. Tím, že jsme vedli, se mi po té dlouhé pauze hrálo lépe.
Odehrál jste skoro dvacet minut, fyzicky jste utkání zvládl v pohodě?
Kondici jsem naštěstí mohl dělat na kole, na airbiku jsem fungoval i s tou nohou. To mě tak trochu zachránilo. Ale samozřejmě, v posilovně můžete dělat cokoliv, ale když vyjedete do zápasu, tak cítíte, že to není ideální. Začátek byl těžší, ale pak jsem se rozběhl a bylo to fajn.
V první třetině jste měl šanci, z dorážky jste trefil tyčku, hned následovala drobná strkanice s obránci před brankou. Tam jste se dostal do optimální provozní teploty?
Asi ano (smích). Je to můj styl hry a potřebuju ty emoce trošku vybičovat. Je to něco, co patří k mé hře. I tímto se dostávám do té hry.
44. kolo: Třinec - Olomouc1/10
Gól jste dal v přesilovce, ta rána byla excelentní. Dostal jste ideální nahrávku od Martina Růžičky?
Trénujeme to a víme, jak oni oslabení brání. Chtěli jsme to tak sehrát už v první třetině, ale tam byli trošku jinak postavení, takže se nám to nepodařilo. V té druhé se přehodili, na Růžu šel bek, tam se mi to uvolnilo a Vožuch (Voženílek) stál super před brankou a hnul se v momentě střely, takže brankář neviděl.
Do play off vám zbývá sedm zápasů, vrátil jste se v ideální čas?
Dobře to vyšlo. I s tou reprepauzou, že jsem mohl trénovat s mužstvem v těch volných dnech. To mi hodně pomohlo se do toho dostat. Nemusel jsem mezi zápasy nebo po nich trénovat sám a dělat nějaká kolečka na ledě. Mohl jsem kondici dobíhat v plných trénincích s týmem.
Libor Hudáček se vrátil o několik zápasů dříve a říkal, že tu podobně dlouhou pauzu nesl těžce. Jak jste to měl vy?
Tím, že jsem celý čas v posilovně nějak fungoval, tak mě to nějak nežralo. Naopak jsem si užíval syna. Měl jsem na něj více času a vychutnával jsem si naplno roli táty.