Dali jsme si jen pár piv, vzpomíná na oslavy litvínovský zachránce. Exotiku musel zrušit

Ano, jiné angažmá jsem neřešil a nehledal. Zaprvé jsme byli v závěru už domluvení a chtěl jsem dohodu dodržet. A druhá věc je, že Litvínov mi dal šanci vrátit se do extraligy a já byl za ni moc rád. Věřím tomu, že se mi podobně bude dařit i příští rok a v Litvínově na to mám ideální podmínky.

Chtěl jsem prostě sám sobě dokázat, že na to pořád ještě mám. Navíc Nové Zámky, kde jsem začínal sezonu, měly už potom malou šanci na play off. Takže jsem mohl odejít.

Cítil jsem se tam opravdu výborně, furt mi tam věřili. Celý mančaft hodně stál na mně, měl jsem v něm důležitou roli a dostával velký prostor na ledě. Navíc kluci byli výborní. Je to menší město a bydleli jsme dá se říct všichni kousek od sebe. Pořád byli spolu.

Hodnotím ho samozřejmě kladně, protože se mi opravdu vydařil. Ze Slovenska jsem si přivezl velké sebevědomí. Fakt jsem si věřil a šel ukázat, co ve mně je. Povedlo se mi to neskutečně.

Po dvou zápasech mě dali k nim do lajny a bylo to fakt výborné. Celou kariéru hráli v extralize neskutečně. Když jsem ze Slovenska odcházel, říkal jsem si, že by bylo fajn, kdybych si s nimi třeba zahrál. Věřil jsem, že by nám to spolu mohlo jít. Máme podobný styl hokeje, dokážou nahrát, což si myslím, že já umím taky. Věřil jsem, že si můžeme sednout, a sedlo (úsměv). Závěr ligy nám vyšel super.

Byl tam veliká euforie i úleva. Den dva před zápasem to nebylo jednoduchý. Věděli jsme, do čeho jdeme a taky co se může stát, když utkání nezvládneme. Myslím si, že jsme měli zkušenější tým. Věděli jsme, jak se máme nachystat hlavně v hlavě a zvládli to.

Určitě hodně vysoko. Je krásný vyhrát titul, ale kdyby se spadlo do první ligy, spousta lidí by to pocítila. Byl to jeden z nejdůležitějších zápasů, které jsem v životě odehrál.

Šli jsme do jednoho lokálu naproti stadionu na pivo, ale já osobně byl z těch předchozích dvou dnů jak fyzicky, tak psychicky dost unavenej, takže jsme si dali jenom pár piv a šel jsem spát.

Kolem druhé ráno jsem se vrátil domů a šel do postele. Nic divokýho to tedy nebylo. Hodně lidí mi ale psalo gratulace, přišlo mi fakt hodně zpráv, což mě velmi potěšilo.

Samozřejmě, každý tým chce být play off a hrát o titul. Z týmového hlediska je to jasný.

V extralize jsem byl znechucenej. Poslední roky jsem hrával v týmech třetí nebo čtvrtou lajnu, měl jsem malý ice time a byl z toho rozladěnej. Měl jsem toho dost a chtěl vyzkoušet prostě něco jinýho.

Čtyři nebo pět týmů jsou kvalitní, hraje se tam dobrý hokej. Každá soutěž v Evropě má něco do sebe. Akorát jsem bojoval s ruštinou, ale hráli tam se mnou ještě Tomáš Pitule a David Růžička, což byla pro mě pomoc. Jazyk jsem se moc nenaučil, protože jsme byli pořád spolu. Největší problém byla azbuka, ta byla úplně nejtěžší. Na štaci ale vzpomínám rád, pomohla mi taky v tom, že jsem si vyčistil hlavu, a trochu mě nasměrovala, jak jsem chtěl.

Já se zranil, pak navíc udělal faul a dostal stopku na osm zápasů, takže jsem tam toho moc neodehrál. V Žilině jsem byl taky spokojenej, bohužel klub dopadl tak, jak dopadl.

Měl jsem zaplacenou letenku na Bali, což tedy samozřejmě padlo. Takže jsem teď v Šumperku a dodržuju karanténu jako všichni ostatní. Jsem doma a maximálně se jdu projít na chvíli kousek do lesa se psem. Hodně odpočívám, ale příští týden už začnu lehce něco dělat a postupně se připravovat na další sezonu. Ležení na gauči je ubíjející pro každého.