Co je faul a co není? Plácám se v tom stejně jako sudí a hráči, říká Pospíšil

Já chápu, že NHL začala chránit hráče, protože tam bylo hodně otřesů mozku. Ale moc nerozumím, jak se rozlišují zákroky, které jsou špatné a které ne. Které jsou útokem, které nebezpečné a které podle pravidel. V tom plavu a myslím, že nejenom já. Před pěti sedmi lety to bylo jasné. Když tam hráč dal tělo, byl to čistý zákrok, i když to byla rána jako hrom. A i když se to odehrálo u mantinelu či uprostřed hřiště, bylo to čisté. Dnes… Většinou je to tak, že se píská a okamžitě trestá, když protivník nevstane z ledu. Ale i v rámci tohoto play off jsem viděl tvrdší zákroky, po kterých hráč vyskočil, a jelo se dál. A třeba mu taky nárameník sjel po hlavě.

To ano. Ale mám pocit, že jsme veškerou zodpovědnost za zákrok dali jen hráči, který je v roli agresora. A vůbec nepřikládáme důraz na to, že je hokej kontaktní sport a i hráč, který je napadaný, na to musí být připravený. Pokud není, tak si koleduje o zranění. Když mám špatně zpracovaný puk či jsem v nebezpečné pozici, tak nás trenéři učili, že mám nejdříve svést souboj, až pak se starat o puk. Když budu na souboj připravený, soupeř mě nezahodí na mantinel. Nebo prostě puk jenom někam posunu. Ale nemůžeme chtít, aby byl hokej bez soubojů, protože to tam pak budeme jenom jezdit.

To je správné. Ale musíme rozlišovat, kdy tam jede někdo úmyslně někoho zmrtvit, a mezi zákrokem, kdy je to v rámci napadání, dohrávání. Nemůžeme jenom koukat, jestli ho agresor trefil, že mu to sjelo na helmu, ale musíme hodnotit, jak se na to připravil hráč, který tu ránu přijímá. Protože jinak učíme kluky jednu špatnou věc.

Nebudou se bát stoupnout si blbě kdekoliv na hřišti, až se stane ještě něco horšího. To nechci přivolávat, ale ve chvíli, kdy budete mít absolutní pocit bezpečí, tak se nestaráte o nic okolo sebe. To je strašně nebezpečné, protože hokej je extrémně rychlý. U vás jsou kluci kolem silní a tělo není bojový tank, aby vydrželo těžké rány dvacetkrát za kariéru. Ve chvíli, kdy je ale hráč připravený na kontakt, tak souboj krásně ustojí. Nebo když si stoupne šikovně k mantinelu, tak sice k němu těch sto kilo přijede, ale on se opře o mantinel. A když je osvalený, tak ho to sice zabolí, ale ustojí to. Když jde někdo hrát úmyslně na hlavu, je to vidět. Když někdo krosčekuje zezadu, tak to je taky vidět. Na to by se rozhodčí měli dívat u videa. Jestli si to dotčený způsobil částečně sám, nebo se nemohl bránit.

Třeba když vlétne třetí hráč do souboje. Nebo nájezd ze slepého úhlu, ale už ten mi přijde trochu sporný. Ano, existuje slepý úhel, ale hráč by měl mít takový přehled ve hře, že si ty momenty hlídá. Já jdu do střelby, a když následně inkasuji ránu, tak jsem v tom částečně namočený taky, protože zodpovídám za to, jakou jsem zvolil variantu zakončení nebo přihrávky. Hokej by s tím vším něco měl dělat, protože se dostáváme do stavu, kdy sedíme na tribunách, komentátorských pozicích či u televizí a koukáme se na něco, o čem nevíme, jak dopadne. Byl to faul, nebo ne. Nevím…

... je to věc disciplinárky, jak si nastavila za zákroky trestní sazbu. Souhlasím, že ty zákroky vypadají podobně, ale zároveň se posuzuje právě intenzita, slepé úhly a ve chvíli, kdy tam sedí pět lidí, tak mají názor a něco z toho vyleze. To bych nerozporoval. Na druhou stranu hráčům nikdo nevysvětlil, co mohou a co ne. Takových dojezdů k mantinelu a kontaktů jsou za sezony stovky, tisíce. Jenom někdy to ale skončí tím, že hráč zůstane ležet na ledě. A ty jsou trestané. Tamty ne. To nejsou fauly? Já jen teď přes víkend viděl dva podobné zákroky, jako byl na Michala Moravčíka, ale nic se nestalo a hrálo se dál. Prioritou je ochrana zdraví a podle mě v tom plavou i rozhodčí.

Spoustu zákroků by ani nepískali. Včera Kučeřík – to je čistý zákrok, strom, za který diváci vstávali a tleskali. Abdul dostal těžkou přihrávku, díval se dozadu, Kučeřík nepustil třetinu a trefil ho. I v televizi ukazovali, že nevyskočil. Že pak opustí po kontaktu led, je přirozené, protože kdyby ne, tak spadne na hubu. Výsledkem je, že takový zákrok skončí trestem do konce utkání.

Měl jsem identický puk po mantinelu. Já Židlu viděl a mohl si vybrat, jestli posunu puk za něj ze třetiny a dostanu strašidelnou ránu, nebo jestli zabrzdím, Židla tam sice bude dřív, svedu s ním souboj. Já jsem si blbě vybral, že to musím dostat ven, protože kdybych se mu raději postavil, tak jsem ten souboj možná zremizoval a mohli dál hrát o puk. Ale moje rozhodnutí v desetině vteřiny bylo špatné. Tak jsem ji dostal, chvíli jsem na ledě lapal po dechu, pak jsem vstal a odjel na střídačku. Židla to uměl trefit, a když se proti vám rozjel, tak to pecka byla. Nikdo se nad tím nepozastavoval. Nebyly tam ruce, hokejka v obličeji. Nebyl to rozjezd v plné palbě z deseti metrů. Pokud jsou tam tři kroky, tak to je přirozené, protože nějak se do souboje dostat musíte. Vy tam přece nepřijdete s batůžkem na zádech. Pokud ano, tak ten borec je dávno pryč a vy jste namalovaný.

Chce se mi dneska plakat, když mám hodnotit tyto zákroky, protože nevím, co je podle pravidel. Já to cítím hokejově. A vidím, že i kluk, co ránu dostal, to udělal nebezpečně pro své zdraví. Když kluky nebudeme učit, že tu ránu mohou dostat, tak ztratí pud sebezáchovy a přestanou se chránit. Ale to je kontaktní sport a vy se v něm musíte chránit. Hřiště není zase tak velký plac, abyste tam nikoho nepotkal.

Stoprocentně. Jednou, když se nic nestane, jim zákrok projde. Pak ta samá situace, borec ale zůstane ležet a je to do konce zápasu. Tak jak se v tom mají vyznat?! Dneska jedete do souboje se strachem, co uděláte, aby se něco nestalo. Když jde napadající hráč do souboje pouze tělem, tak to není jenom jeho zodpovědnost. Když ne, pak to můžeme nazvat prasárnou, srabáctvím či vyšinutím mozku. Když je to ale tělo na tělo a napadený hráč se neumí postavit, tak co má ten napadající dělat. On přece neví, jak se dopředu zachová soupeř. On mu chce sebrat puk a vyhrát souboj. Jak pravidla změkčujeme, tak je to možná nebezpečnější, než když byla jasně nastavená. Jo, fakt se v tom plácám.