Článek
Jaký byl váš první návrat do olomoucké „plechárny" v dresu Vítkovic?
Výsledek hovoří za vše, pěkný. Kdyby tady ale byli lidi, bylo by to ještě lepší. I tak jsem však cítil pozitivní emoce. Bylo to moc fajn.
Kohouty jste předčili o třídu i herně. Souhlasíte?
Jo. Od začátku zápasu jsme hráli to, co bychom chtěli hrát. Do ničeho jsme soupeře nepustili.
Čím to, že jste tak jednoznačně dominovali?
Hlavně pohybem a tím, že jsme hráli v pěti dopředu i dozadu. Když to takto praktikujeme, soupeři nemají prostor. Stojíte-li proti někomu, kdo stíhá, výborně bruslí, těžko se mu čelí. Dostanete puk, hned máte na sobě hráče, s tím je složité si poradit.
Vstřelil jste gól, forma přichází v pravý čas?
Doufám a věřím v to. Po zranění hraji zhruba měsíc a půl, ale pořád je toho strašně moc, na čem potřebuji pracovat. Čeká mě ještě pořádný kus cesty.
Gól vám parádně připravil Josef Mikyska...
Miky už asi mohl střílet. Já jsem však na něho ještě huknul, a tak mi to vrátil. Když už jsem pálil, Braňo Konrád v bráně už klečel a nic neviděl.
Zdravotně jste už stoprocentně v pořádku?
To bych neřekl. Chybí mi síla v noze a ani vytrvalost není taková, jaká by měla být. Pomaličku se však do toho dostávám.
Prosadit jste se mohl ještě jednou, když jste jel sám na bránu. Vypadalo to, že puk vám poskočil...
Kluci tam nahrnuli sníh, abych to nedal.
Zleva Patrik Koch z Vítkovic a Rastislav Dej z Vítkovic.
Čím to, že momentálně jste v takové pohodě?
Když přišel trenér Miloš Holaň, tréninky začaly být krátké, intenzivní a odráží se to na výsledcích. S těmi pak přišlo i sebevědomí, víc si dovolíme.
Budou tedy Vítkovice černým koněm play-off?
Kéž by to tak bylo. Myslím, že momentálně hrajeme opravdu moc dobře. Když se nám bude dařit i střelecky, věřím, že můžeme uspět, dostat se daleko.
