Čihák kvůli Boleslavi nevzal dvacítku, teď může litovat: Repre se neodmítá, ale udělal jsem výjimku

Podle slov majitele Jana Plachého je letošní kádr Mladé Boleslavi nejdražší v historii. Proč se tým pod vaším vedením krčil ve spodních patrech tabulky?

Začátek probíhal tak, jak měl. Letní příprava byla dobrá, stejně tak i start do extraligy. Ale pak nám přibyli zranění hráči, hlavně centři, a přes veškerou snahu kluků jsme nevyhrávali. Ačkoliv výkony podle mě často nebyly špatné. Nedávali jsme góly, bylo to složité. Navíc přišla nečekaná změna sportovních manažerů. I tak jsem se snažil tým podporovat a držet ho nad vodou. Zápasy po Vánocích jsme ale nezvládli a pro mě přišlo to, co přišlo.

Jak trenér může zlomit trápení hráčů v koncovce?

Někdy je přílišné upozorňování spíš kontraproduktivní. O efektivitě jsme se ale bavili a snažil jsem se na hráče působit, aby při tréninku na střelbě zapracovali. Abychom se dostávali do slotu a do brány. To jsme zlepšili, ale góly jsme z těch pozic nedávali. I hráči říkali, že už je tu stejná krize jako loni. V hlavách to měli. Kvůli tomu je na střídačce trenér, aby tým psychicky nakopl.

Čím jste chtěl Boleslav vytáhnout z krize?

Měl jsem určitý lék, bohužel už ho nemůžu aplikovat. Věděli jsme, že kádr se bude přestavovat už v průběhu roku i na příští sezonu. Proto jsem měl v hlavě trejdy. Některé se i po mém odchodu uskutečnily. Hodně jsem mluvil se sportovními manažery. Nejprve s Václavem Nedorostem a Radimem Vrbatou, poté i s Martinem Ševcem. Akorát výměna Pavla Kousala nebyla úplně na pořadu dne. Nicméně jsme věděli, že by po sezoně stejně odešel. Každopádně jsem chtěl tým oživit, řešil se i příchod elitního českého útočníka ze zahraničí.

Ale nakonec to nevyšlo. A nové hráče Kellyho Klímu, Daniela Přibyla, Davida Dvořáčka, Tima Söderlunda a Ondřeje Romana už jste do kádru nedostal šanci zapracovat.

Ne že bych vyhazov nečekal. S Martinem Ševcem jsem měl dohodu, že mě ještě podrží, ale bohužel to trvalo jen jeden zápas s Karlovými Vary. Po prohraném utkání už mi poděkoval a řekl, že spolupráce končí. Vedení se rozhodlo a já to respektuju, i když je to pro mě hořká pilulka. Pochopitelně mě mrzí, že jsem nemohl být u budování nového kádru. Věřím, že i tuhle sezonu bychom ještě zvládli obstojně a na příští ročník postavili dobrý tým.

Říkáte si, že jste něco mohl udělat lépe? Třeba připravit trejdy dříve?

Řešili jsme je včas. A já na „kdyby" moc nehraju. Samozřejmě to beru jako první nepovedené angažmá a poučím se z něj. Pár věcí v hlavě mám, ale ty si vezmu do hrobu. Jsou to spíš detaily.

Jak s klubem zahýbal už zmiňovaný listopadový odchod Vrbaty s Nedorostem?

Vůbec jsem to nečekal, bylo to nepříjemné překvapení. Spolupráce fungovala perfektně. Oba odvedli obrovský kus práce a patří jim velký dík. Vencu jsem dřív trénoval, je to neuvěřitelný dříč. Pořád mi posílal návrhy hráčů, ať se podívám, jestli bych o ně neměl zájem na výměnu nebo jako nákup na příští sezonu. V hokejové branži se ale občas dějí nečekané věci, klub musí jít dál. Přišel Martin Ševc, všichni jsme se mu snažili pomoct. Věděli jsme, že pro něj začátek není snadný.

Na papíře ale od svých předchůdců dostal skvělý tým.

To samozřejmě. Venca s Radimem poskládali výborný kádr. Dobře ho posílili v útoku. Přišel Róbert Lantoši. Neměli jsme centry, a tak jsme ho z něj udělali. Hokej má v sobě a poradil si s tím neskutečně. Mrzí mě, že v prosinci odešla další letní posila Pontus Aberg, to jsem nechtěl. Přesilovky dokázal uklidnit, udržel puk. Na spoustu lidí bohužel trochu působil jako flákač. Ale takhle vypadá spousta skvělých hráčů.

O to větší škoda, že přišel jako náhrada za Pavola Regendu, kterého jste měli podepsaného. Teď však září na farmě Anaheimu, odehrál i 14 zápasů v NHL.

Regenda byl další skvělý kauf, neskutečně by nám pomohl. Ale povedlo se mu mistrovství světa a bohužel si ho vyhlédli v zámoří.

Jak se budete ohlížet za angažmá v Boleslavi? Nelitujete, že jste do toho šel?

Rozhodně ne. Asi jsem zklamal spoustu lidí, ale sport je takový. Jeden rok jste nahoře a všichni vás plácají po ramenou, jenže to je pomíjivé. Vždycky jsem zůstával pokorný a věděl jsem, že můžou přijít horší chvíle. Věřil jsem si a věnoval jsem téhle štaci všechno. Nevzal jsem jiné nabídky.

Jaké například?

Třeba od Jirky Kalouse na post hlavního trenéra reprezentační dvacítky. Jeho zájmu jsem si ohromně vážil. Reprezentace se neodmítá. Já jsem ale udělal výjimku. Třeba je to poučení pro příště. Možná mě tohle rozhodnutí bude mrzet do konce života, teď to ale takhle neberu.

Nezvažoval jste podobně jako Radim Rulík kombinovat práci v klubu a u reprezentace?

Nedovolil jsem si jako nový trenér Boleslavi strávit měsíc v srpnu a měsíc na přelomu roku s dvacítkou. Radimovi tenhle risk v Pardubicích vyšel, stříbrná medaile je skvělá a po spoustu letech jsem si mohl říct, že jsme rovnocennými partnery hokejových velmocí. Při sledování jsem si pošmákl. Kluky čeká velká budoucnost. Ale samozřejmě to neznamená, že všechno u mládeže je v pohodě. Stále se musejí zkvalitňovat mládežnické soutěže, výchova a tréninkový proces.

Místo v Boleslavi po vás převzal právě Jiří Kalous. Dával jste mu směrem k angažmá nějaké rady?

Volal mi a prohodili jsme pár vět. Jirka je skvělý trenér. Známe se spoustu let a moc mu přeju úspěch. Sám dobře ví, co má dělat. Já jsem neuspěl, nerad bych mu radil. Pořád se mám co učit a k takovým trenérům jako on mám velkou úctu.

Už dvanáct dní nemusíte řešit hokej a vytahovat klub z krize. Cítíte trochu úlevu?

Vlastně vůbec. Měl jsem v sobě ohromnou energii. Toužil jsem s Boleslaví překonat těžké období, které v sezoně potká každý tým. Obzvlášť, když hodně musí řešit hráčský kádr směrem k dalšímu ročníku. Cítím hlavně zklamání, protože jsem přesvědčený, že bych tým dostal nahoru. Nepanikařil jsem, nebyl jsem zlomený.

A nejste zlomený teď?

To vůbec. Konec mě mrzí, ale žádnou pauzu od hokeje si dávat nechci. Budu s napětím sledovat zbytek extraligové sezony. A uvidím, jestli pak zazvoní telefon s nabídkou, to je pro mě nová situace.

Jaký si udržujete vztah k městům, v nichž jste působil?

Vzpomínám na ně fakt rád, jen v nejlepším. Plzeň jsem si oblíbil, Hradec je nádherné město, v mých očích jedno z nejhezčích v Česku. Boleslav je menší, ale zase blízko k Praze. I proto jsem ji vzal, chtěl jsem zůstat co nejblíž rodině. Takhle jsem mohl dojíždět a trávit víc času s dětmi. Malé jsou jen jednou.