Chytal za Spartu, pak zlobil Trpišovského. Vlastně nikdy jsem nebyl v práci, směje se moderátor

Hokejové play off jde do čtvrtfinále, základní část fotbalové Fortuna ligy se také pomalu blíží k závěru. Užíváte si tyhle chvíle?

Když člověk dělá fotbal i hokej, je to docela dost práce. Fotbal teď bude mít repre pauzu, pak se ale zase rozjede a pofrčí to až do konce nadstavby. Každý den se bude něco dít. Dobré je to v tom, že čas utíká a člověk se nenudí. Každý zápas má nějaký příběh.

A jaký je ten váš? Slyšel jsem, že jste hrál fotbal za Spartu či Bohemians...

Že bych byl fotbalistou, k tomu jsem směřoval krátce (usměje se) Dotáhl jsem to do dorostu Sparty a nejvýš byla druhá liga dospělých na lavičce. Pak jsem asi nebyl tak dobrej a na fotbalového gólmana jsem neměl ani figuru. Pochopil jsem, že to asi nepůjde. I když, byl jsem tři sezony v dospělých a dvakrát se postoupilo a jednou jsme byli druzí.

Měl jste po boku známé tváře, co se prosadily až do ligy?

Vyrůstali jsme s Honzou Sovou, ten chytal divizi. Kolem mě byli David Bičík a taky Dominik Rodinger v Bohemce. Ligu si zachytal i Lukáš Zich. Já jsem ale vážně pochopil, že můj strop by byla třetí, možná druhá liga.

Takže jste si řekl dost. Kde přišel zásadní zlom?

Nepohodl jsem se s jedním trenérem na Xaverově. Dneska jsme ale v pohodě, pozdravíme se.

V Horních Počernicích působil třeba současný kouč Slavie Jindřich Trpišovský...

No, s tím jsme taky občas válčili. Jemu bylo šestadvacet, mně osmnáct. On byl důvod, proč jsem šel do Xaverova. Bohemka neměla béčko, sešel jsem se s ním a on mě tam přetáhl. Ale nebylo to tak, jak jsem si představoval. Rychle jsem utekl v klubu do béčka.

Tam jste ukončil fotbalovou kariéru?

Já jsem se vymlátil v autě a tím to celé skončilo. Od roku 2005 jsem nestál ve fotbalové bráně a začal jsem komentovat. Vždycky jsem si říkal, jací jsou ti komentátoři machři, a nikdy mě nenapadlo, že to někdy budu dělat. Ale šel jsem na konkurz v tom roce 2005 a mělo to raketový nástup. Po pár měsících jsem komentoval zápas Agassi - Blake, bez zkušeností a znalostí. Agassi pak o tom utkání říkal, že je to nejlepší zápas, co kdy odehrál. Všechno do sebe postupně zapadalo a v roce 2007 jsem si uvědomil, že bych to mohl dělat.

A teď na O2 TV Sport děláte fotbal i hokej. Jak jde tohle obojživelnictví dohromady?

Fotbal je moje manželka a hokej moje milenka. Tak se k tomu musí přistupovat. Ani jedna se nedá ošidit, obě potřebují péči. Hodně času trávím na cestách a taky to mám opačně než většina lidí. Když jedu do práce, tak většina má po práci, zápasy se hrají až večer. O víkendech taky nemám volno. Na druhou stranu vám to kompenzují emoce během sportu. Samozřejmě jsou kolegové, co mají rodiny, a já je obdivuji, jak to zvládají. Všechno má krásné i ty opačné stránky. Nic není černobílé.

O2 TV momentálně usiluje o to, aby mohla pokračovat ve vysílání hokejové extraligy. Jste nervózní?

Bojujeme o hokej a budeme bojovat o fotbal. Věřím, že to dobře dopadne. Ukázali jsme za těch pět let, že něco umíme. Respekt tam je. U hokeje mám hlavně radost, že si k nám diváci našli cestu. V základní části jsme na platformě O2 TV oslovili přes 4,5 milionu diváků, nejsledovanější přenos na O2 TV Sport měl 165 tisíc diváků, to jsou slušné výsledky. Play off bude samozřejmě z diváckého zájmu ještě lepší.

Jak hodnotíte vaši konkurenci?

Hokej kolegové z ČT dělají dobře, máme spolu velmi korektní vztahy. ČT vysílá i národní tým, což je specifické. Národ žije s týmem i s komentátorem. Když se vyhraje, tak všichni slaví. Když se prohraje, tak jsou také na jedné vlně. Když děláte zápas Slavia - Plzeň, nebo derby Sparta - Slavia, tak je jasné, že někdo půjde od televize naštvaný. Na rozhodčího, na hráče. Někdo třeba řeší, že jste prořval gól některého týmu. Lidé jsou na to hákliví a dají vám to najevo, třeba na sociálních sítích.

Vám mohou připomenout sparťanskou hráčskou minulost...

Každý má nějakou minulost. Hráči, trenéři, každý. Nedovedu si představit, že někdo jde na zápas v sedmi letech a na zápase si analyzuje hru. Díky téhle práci oblíbený klub nemám. Chci se bavit, chci, aby padaly góly. Má to hodně pozitiv. Člověk se připraví na zápas, udělá ho a je rád, když tam není žádná kontroverze. Musíte si uvědomit, že to není popis, ale komentář. A pohled na akci bude vždycky subjektivní. Není to o tom, že bych někomu fandil v dresu, jen prostě barvitě líčím nějakou situaci.

Dokonce jste se vypracoval do pozice školitele, O2 TV měla akademii. Jak vám sedla tahle role?

Na akademii se podílel především Tomáš Radotínský, který se stal hlavním mentorem a vedl to. Možná nás to všechny v O2 TV Sport překvapilo, ale dopadlo to fantasticky. Jak se říká, že je mladá generace horší, tak musím říct opak. Hlásilo se nečekaně hodně lidí, z téměř 120 přihlášek jsme vybrali 18 studentů. Všichni akademii dokončili a všichni byli neuvěřitelně skromní a šikovní. Mohu prozradit, že jeden z nich, konkrétně Adam Hála, už komentuje. Povedlo se to. Na podzim budeme Akademii opakovat a těšíme se na nové tváře. Není jednoduché pokrýt kompletní program, když vysíláte každou sezonu tisíce hodin přenosů. Například u FORTUNA:LIGY nabízíte divákům všechny zápasy. Musíte mít osm reportérů, osm komentátorů, do toho máte tenis, hokej, golf, bojové sporty.

K tomu jste si přibral i hokejový pořad na Sport.cz Příklep.

Nejdůležitější je, abych si dobře uspořádal čas. Dá se fungovat v médiích dobře, musíte si všechno naplánovat, rozvrhnout si čas. Chodím na Sport.cz do Příklepu rád, povídání mě vždycky bavilo. A je to příjemné, jsou tu zajímaví hosté - Hašek, Šlégr, Eliáš Hnilička. Je to obohacující, člověk se něco dozví.

Zaznamenal jsem i to, že jste se odvážil jít do televizní soutěže Na lovu. Je to forma odreagování?

Já jsem strašně hravej. To k tomu asi patří. Chtěl jsem tam moc jít, i když to nakonec nedopadlo. Chytil jsem „kalkulátora" a v jednu chvíli jsme nevěděli ani jeden tři po sobě jdoucí otázky. Jen jsme na sebe koukali, tam jsem měl větu, která tam pak ani nešla. Pak on další věděl. Byla to zkušenost. Chtěl jsem potkat Ondřeje Sokola, vidět ho, jak to dělá. Vůbec mě nezklamal, ba naopak. Je to rok, třeba bude odveta. Soutěže sleduji na cestách, strašně mě štve, když něco nevím.

Dá se říct, že si prací pro televizi plníte sny?

Je to tak, že kdyby mi někdo řekl před deseti lety, že to takhle dopadne, tak bych mu nevěřil. Kdysi mi přednášel pan Míra Bosák, tak říkal. No jo, až budete jednou komentovat Ligu mistrů na stadionu Realu Madrid. Tak jsem se tomu zasmál. A první můj zápas z místa při Lize mistrů byl na Realu. Tak jsem si na to vzpomněl. A taky na to, když mi bylo jasný, že nebudu hrát Ligu mistrů ve fotbale. Tak jsem si říkal, jak se tam dostat. Jako rozhodčí? Věděl jsem, že nikdy nechci trénovat. A nakonec mě tam dovedla tahle cesta.

Takže si sny plníte?

Sny jo, ale je to i řehole. Jedete na Baník, tři hodiny, děláte si přípravu. Pořád mě to baví, i s tím cestováním. Když Třinec udělal tři tituly a vy jste tam na deset zápasů za měsíc a půl. Jsem v hotelu více než doma. Příprava se musí udělat, komentář je hlavně o koncentraci, musíte být devadesát minut ve své bublině. Ale člověk je těch devadesát minut šťastný. I ve studiu, kde mi předpřipravuje Jirka Vítek skvělé věci, scénář vymazlí. Servis je fantastický, stačí být naladěný.

Jak těžké je to zvládnout, když nejste ve své kůži?

Někdy máte třeba rýmu. Nebo vás trápí něco jiného. Loni v lednu v Boleslavi byl hokej a já jsem dvě hodiny před zápasem uložil kočku do deky a věděl jsem, že do večera umře. Ale ten zápas musíte zvládnout, fanouška váš problém nezajímá. Tak jsem přijel po hokeji a kočka studená. Takže to člověk obrečí. Ale v sobotu se znovu hraje, je to únik. Jak říkal Diego Maradona. Když se hraje fotbal, tak člověka nezajímají ženy, koks, složenky. Vypne a zajímá ho jen jeho svět, fotbal.

Úplně cítím, že jste se v téhle pozici, kterou děláte, našel a vnímáte to podobně, jako hvězdy, o kterých mluvíte.

Ta práce je sen. Zároveň to neberu jako práci, což je strašně důležitý. Když to přeženu, tak já jsem vlastně nikdy v životě nebyl v práci. Nikdy jsem nevstával s tím, že jdu do zaměstnání, že to někde odsedím, musím poslat ten a ten mail, udělat tuhle fakturu a objednávku. Nikdy po mně navíc nikdo nešlapal, měl jsem štěstí na lidi. Já si vlastně dělám to, co chci, koukám na fotbal, na hokej, a ještě za to přijde výplata. To je naprosto skvělý. Je to nejlepší práce, co může být.

A když máte chvíli volna, jak tedy dobíjíte baterky?

Já odpočívat neumím. Někdo si jde zaběhat, někdo zacvičit. Já si nejvíce odpočinu, když jdu jednou za čtrnáct dní spát, pak prospím celý den, objednám si pizzu a nemusím nic řešit. Ale pozor, ať mě někdo nelituje. Je to moje volba. A přes léto, kdy skončí fotbal a nebude ani hokej, tak o mně měsíc a půl nikdo neuslyší. Dá se jet k moři, to mi stačí.