Chtěli jsme tu pohádku dovyprávět až do konce. Nepovedlo se to, mrzí Holaně

„Bylo to zase stejné, jako ty předešlé zápasy, kterých bylo sedm, ale ve finále časově přes devět. Vyrovnané, v každém střídaní na krev. Hráči ze sebe vydali maximum a rozhodly maličkosti a někdy i štěstí," vykládal trenér Hradce Králové Tomáš Martinec.

Hradec si finále zahraje v historii vůbec poprvé. „Je to neuvěřitelný úspěch a musím hráčům jen poděkovat. Bojovali neskutečně a to štěstíčko se nakonec přiklonilo k nám," pokračoval Martinec.

Semifinálová bitva mezi Vítkovicemi a Hradcem Králové nabídla pět zápasů, které šly do prodloužení, šesté se stalo historicky nejdelším zápasem extraligového play off (138:51). Celkově spolu hokejisté zápolili na ledě téměř deset hodin čistého času. Hradec v sérii vedl tři nula na zápasy, postup si ale hokejisté z východu Čech vybojovali až v posledním možném zápase. „Byla to pro nás nepříjemná situace. Série nám mizela, ale dokázali jsme zvednout hlavy a k rozhodujícímu utkání jsme jeli s vírou, že vyhrajeme a finále si vybojujeme. Myslím, že ta víra byla tím rozhodujícím faktorem," říkal trenér Hradce Králové.

Vítkovice se mohly stát prvním týmem, který by v play off otočil sérii z 0:3 na 4:3 a neměly k tomu vůbec daleko. Hned zkraje prodloužení si do slušné šance nabruslil Petr Fridrich, na Matěje Machovského ale nevyzrál. I ony si pak zahrály přesilovku, narozdíl od vyrovnávací trefy Marka Kaluse ve druhé třetině s ní ale nenaložily úplně dobře.

„Ve druhé třetině jsme se přesilovkou nakopli a byli jsme pak lepší, ale nedokázali jsme vstřelit další gól a ten jeden byl dnes málo. Bohužel jsme si v dalších přesilovkách už nepomohli," litoval trenér Vítkovic Miloš Holaň.

Utkání pro jeho tým neskončilo, ani nezačalo dobře. Po sotva dvou a půl minutách vyřadila nenápadná střela obránce Graema McCormicka ze hry nejproduktivnějšího hráče Vítkovic Petra Gewieseho, kterého trefil letící puk tak nešťastně, že domácí obránce plival krev a musel být odveze do nemocnice. Z ní pak ve třetí třetině pozdravil z kostky spoluhráče i diváky. „Zatím nevím, co s ním je. Viděl jsem jen fotku na kostce. Ale měl fazonu, sbíral body a chyběl nám," řekl Holaň.

Konec těsně před branami finále vítkovického trenéra viditelně mrzel. „Dotáhli jsme to z nula tři a chtěli jsme tu pohádku dovyprávět až do konce. Nepovedlo se nám to, bolí to, ale ono to zase přebolí. Musím všem poděkovat, jak hráčům, kteří za celou sezonu odvedli obrovskou práci, tak fanouškům, kteří nás podporovali. Jsem šťastný, že Ostrava zase žije hokejem, ta hrana mezi úspěchem a neúspěchem je ale tenká jako žiletka a my jsme zůstali na té špatné straně," vykládal Holaň.