Čerepovec? Hledal jsem se tam skoro ve všem, vzpomíná Holík. Na nové angažmá pěje chválu

Všechny informace, které jsem od jeho vedení dostal, se mi zamlouvaly. Věděl jsem, s kým bych tady měl hrát, jakou pozici budu v týmu mít a kolik minut na ledě v úvodu dostanu.

Vrtaly mi hlavou všechny varianty a samozřejmě byl mezi nimi i Zlín. Ale prostě jsem se rozhodl pro Boleslav a zatím toho nelituju. Jsem tady spokojený. Ať jde o předváděnou hru nebo zázemí. Bydlím nedaleko Boleslavi v Michalovicích a na zimák to mám autem deset minut, což je super. Můžu si také zajet do Prahy, která je kousek.

Nesedl jsem si s týmem. Nemyslím lidsky, ale herně. Čekal jsem od toho něco jiného, stejně jako trenér ode mě.

Byl jsem připravený na kombinační hokej, ale takhle tam hraje jen první lajna. Skoro ve všech situacích jsem se tam hledal. Vůbec jsem nevěděl, kde mám být.

V prvním zápase ano, ale ve druhém jsem už po dvou třetinách seděl. Trenér mi sice říkal, že mi věří, ale vypadalo to jinak. Tolik šancí cizincům nedávají. Buď to vyjde hned na začátku a budete hrát, nebo naopak. Zahraniční hráče tam se smlouvami, které mají, do třetí nebo třetí čtvrté lajny nedávají. V nich hrají Rusáci.

Z tohoto hlediska to bylo úplně v pohodě. Měl ke všem stejný kamarádský vztah. Se žádnou zákeřností jsem se nesetkal.

Jazyk neumím, ale něco málo jsem rozuměl. V restauraci si objednal jídlo, ale že bych třeba dělal rozhovor v ruštině, to vůbec. Někteří kluci v kabině uměli anglicky. Mluvil jsem tedy trochu česky, anglicky a rusky. Nějak se to dávalo dohromady. S mluvením to bylo těžké, ale když na mě na tréninku hovořili nebo trenér vysvětloval nějaké cvičení, rozuměl jsem. Tohle jsem pochytil docela rychle.

Bylo to příjemné, navíc v létě přišel i slovenský brankář Július Hudáček. Všude jsme spolu chodili. Přítelkyni nemám, a tak jsem trávil hodně času s nimi. Možná i kvůli tomu jsem se moc rusky nenaučil. Kdybych byl v Čerepovci sám, přinutilo by mě to mluvit.

Všichni mi říkali, že je to díra. Ale když jsem tam přiletěl, říkal si, že to tak hrozné není. Vše, co jsem potřeboval k životu, tam bylo. Jenže pak jsme odjeli na trip a já viděl ostatní města. A zjistil, že v Čerepovci opravdu nic není. Jeden hypermarket, který je 24 hodin denně otevřený. Pak jeden menší obchodní dům a tři restaurace. To bylo všechno.

Žádný tým nepřevzal moji smlouvu, která pro ně byla finančně náročná. Pár týmů o tom uvažovalo, ale nikomu se do toho nakonec nechtělo, což jsem trochu čekal. Byl jsem nováček a měl podepsáno v Čerepovci na dva roky. Rozhodl jsem se proto, že se vrátím do Česka.

Vzal jsem si z toho to dobré. Vím, jak to tam chodí. Zahrál jsem si pár zápasů, poznal ligu, která je hodně rychlá. Jsou v ní samí siloví hráči a na vše je méně času. Kdyby se mi dařilo a jednou se do Ruska zase vrátil, vím, co od toho už čekat.

Nevrátil jsem se tam, takže nevím, jestli na mě nebudou pískat. Budu se snažit to neřešit. Když jsem hrál proti Zlínu nedávno v Boleslavi, bylo to takové divné. Na ledě jsem ale ve stresu nebyl, čekal jsem to horší. Doufám, že mi zlínské prostředí nebude svazovat ruce.