Článek
Karlovým Varům patří po 14. kole osmá pozice. Jak jste spokojeni s úvodem sezony?
Začátek není vůbec špatný. Ztratili jsme body v zápasech, které jsme měli vyhrát, ale na druhou stranu jsme obrali spoustu favoritů. Doma se na góly hrozně nadřeme. Asi nám úplně nevyhovují utkání, kdy jsme trochu svázáni tlakem fanoušků a musíme bodovat. A naopak když nemáme co ztratit, přizpůsobíme se tempu lepšího soupeře. To rozhodně pomáhá našemu sebevědomí.
V minulém ročníku jste si pochvaloval spolupráci s Petrem Koblasou a Martinem Kohoutem. Místo něj jste teď dostal do formace Ondřeje Beránka. Jaká je spolupráce?
Lajny už si moc nesedly, a tak je trenér proházel. Teď se nám hraje dobře. Bery nám přinesl velký důraz, dělá v útoku bordel. Snad přidáme ještě více gólů.
Jak se změnilo fungování týmu po odchodu trenéra Martina Pešouta a příchodu Davida Bruka?
Pan Bruk má o dost jinou filozofii. Více se soustředíme na systém, změnili jsme oslabení. Novinky už si sedají. Je dobře, že jsme si nastavili nějaká pravidla, hlavně v obranném pásmu. Tam nesmí být chaos.
Od koučů dostáváte důvěru na přesilovky i oslabení, na ledě strávíte skoro devatenáct minut na zápas. Vyhovuje vám vaše role?
Každý hokejista hraje rád hodně. Jsem stále v tempu a dovolím si víc věcí. Cítím se na ledě celkem dobře. Víc mě baví přesilovky, ale v oslabení mám rád, že si můžu psychicky pomoct třeba jen zblokovanou střelou. Právě tuhle defenzivní činnost jsme oproti loňsku výrazně zlepšili.
Karlovarský útočník Jiří Černoch (vpravo) se raduje ze vstřeleného gólu se spoluhráčem Ondřejem Dlapou.
Těší vás, že jste se před třemi roky rozhodl vzdát boj o místo ve Spartě a zamířil do méně ambicióznějších Karlových Varů?
Jsem za to fakt rád. Byl to sice těžký přesun, protože jsem znal jenom Spartu, ale konečně jsem se těšil, že budu víc hrát. Navíc tu máme skvělou partu a Vary mi přirostly k srdci i jako město.
Díky čemu?
S manželkou se nám tu narodily dvě děti. Vary navždy zůstanou v našich životech. Předtím jsem tu nebyl, jen na zimáku. Dost mě překvapilo, jak nádherné město k žití to je. Ať se vydám na jakoukoliv stranu, je tu krásná příroda. Na procházky paráda. Nikdy mě nenapadlo, že tu budu hrát. Kluci se mi smějí, že jsem Pražák. Ale já celý život bydlel jednu vesnici od Prahy, takže nemají pravdu (směje se).
Jak těžké byly začátky v Energii? Trenér Martin Pešout o vás říkal, že jste na ledě skoro padal a vůbec si nevěřil.
Samozřejmě trochu přeháněl, ale se sebedůvěrou jsem měl problém. Trvalo mi, než jsem se chytnul. Na první dva zápasy jsem šel dokonce na farmu do Sokolova. Ale musím panu Pešoutovi poděkovat, protože mi věřil a dával mi čím dál větší prostor.
Jak důležité je v hokeji sebevědomí?
Nedá se bez něj podat stoprocentní výkon. Dřív jsem o sobě často pochyboval. Ale když se mi před dvěma a půl lety narodila dcera, uvědomil jsem si, že na světě jsou i důležitější věci než hokej. Ohromně mi to pomohlo. Mám možnost přijít domů a vypnout hlavu. O to víc jsem se pak těšil na tréninky i zápasy. Trávit čas s rodinou je největší relax.
Před necelými třemi měsíci jste se navíc stal dvojnásobným otcem, narodil se vám i syn. Vždy jste chtěl být mladý táta?
Jo, chtěl jsem děti brzo a pochyby, jestli to zvládnu, jsem vůbec neměl. S partnerkou jsme spolu už osm let, z toho tři roky manželé. Až nám bude čtyřicet, můžeme spolu něco podnikat, protože děti už budou velké (usmívá se).
A s dcerou něco podnikáte?
Malou beru ven nebo chodíme plavat. Teď si přeje brusle. Popravdě bych byl radši, kdyby hrála jiný sport, třeba tenis, ale je těžké říct ne. Asi je k Vánocům dostane. Hlavně aby děti měly nějaké koníčky, sport to být nemusí.
Jak náročné bylo léto a narození druhého potomka?
Fakt těžké. Vrátil jsem se z mistrovství světa, dal jsem si krátké volno, začal trénovat a do toho přišel na svět malý. Jsem opravdu vděčný, že to vyšlo mimo sezonu, ačkoliv jsme nad tím takhle nepřemýšleli. Jinak by to byl ještě větší masakr.
Neuvažoval jste, že byste se z rodinných důvodů omluvil z reprezentace?
Ani chviličku. Manželka to tak ani nechtěla, i když to samozřejmě měla strašně náročné. Starat se v osmém měsíci o dvouletou dceru není sranda.
Jiří Černoch v reprezentačním dresu.
Nakonec se vám vrátilo v nejlepším, že jste už od prvního kempu zabojoval o mistrovství světa a nakonec se na něj nečekaně dostal.
Dokázal jsem si, že se můžu probojovat i na tak úžasnou akci. Šampionát si budu pamatovat do konce života. Udělalo mi radost, že jsem se mohl poměřit s elitními hráči. Další náboj pro mou psychiku.
Díky čemu vaše dlouhá, skoro sedmitýdenní cesta na turnaj vyšla?
Pomohlo mi právě to, že jsem objížděl kempy od samotného začátku. Měl jsem i dost štěstí, omluvilo se hodně centrů. Po minulé turbulentní sezoně jsem fakt nevěřil, že by mohla mít takový konec. Chtěl jsem si užít každý zápas v nároďáku. Obléknout reprezentační dres je neskutečný pocit. Byl bych spokojený, i kdybych se do Finska nakonec nedostal. Samozřejmě bych si to rád zopakoval, ale bude to ohromně těžký úkol.
Z 12. týmu extraligy se na šampionát probojovali dva hráči, ještě Jakub Flek. Jak je to vůbec možné?
Trenér Kari Jalonen vůbec nekoukal, kdo působí v jakém klubu a kolik dal gólů. Snažil se jen v aktuální situaci vytěžit z hráče co nejvíc. Mně už v mládeži mezinárodní hokej sednul. Navíc se mi povedlo načasovat formu na mistrovství světa. K tomu mi paradoxně pomohlo i zranění ze začátku sezony. Dva a půl měsíce jsem nehrál a naskočil jsem do zápřahu později.
Pootevřel jste si povedeným turnajem cestu k zahraničnímu angažmá?
Třeba jo. Jednou bych si rád zkusil štaci v cizině. I kvůli dětem, aby poznali novou zemi. Ve Varech mám smlouvu do konce sezony, uvidíme. Zahraničí je ve hře. Nejvíc by mě lákalo Finsko, kam není nereálné se dostat a zároveň je to kvalitní liga.
