Článek
Sledoval jste pozorně nedávno skončené MS v Minsku?
Samozřejmě. Hlavně naše zápasy, protože znám všechny kluky a na dálku jsem jim držel palce. A od čtvrtfinále jsem si všímal i vystoupení Ruska, jelikož jsem tam strávil několik let. Turnaj pro Česko i ostatní týmy dopadl tak, jak dopadl a víc bych to nerozebíral.
Co zapříčinilo, že jste se nedostal ani do širší nominace českého výběru?
V KHL, kde jsem hrál za Čerepovec, brzy skončila základní část soutěže. Navíc jsem měl zranění, chyběla mi síla a potřeboval jsem se dát zdravotně do kupy. Nebyl bych na reprezentaci stoprocentně připraven. A šanci v obraně dostali jiní a především mladší hráči.
Momentálně se už chystáte na extraligu v barvách Pardubic. A co myšlenky na reprezentační návrat?
Tuhle kapitolu jsem, jak doufám, ještě neuzavřel (úsměv). Když se mi bude dařit, k herní formě se přidá i dobré zdraví a navíc přijde pozvánka, rád pojedu i na každý turnaj Euro Hockey Tour. Kdo by se nechtěl podívat do národního mužstva...
Už jste se znovu naplno adaptoval v pardubickém prostředí?
V KHL jsem nezůstal, protože mě to táhlo domů kvůli rodině. Člověk už není nejmladší a při rozhodování převážilo osobní hledisko. Vážím si toho, že jsem znovu v Pardubicích, kde všechno funguje. Už jsme v plné letní přípravě a cítím, že by to mohla být od září i pro mě dobrá sezóna.
Trenéři na vás budou nejspíš hodně spoléhat vzhledem k vašim zkušenostem. Cítíte se být šéfem obrany?
Takhle to neberu. Je tady víc třicátníků v zadních řadách, ještě třeba Benák, Píša, Kočí, Mocek. Jsem jen jedním z nich, i když připouštím, že se očekává, abych byl přínosem pro tým. S tím jsem se také vracel.
Uvažoval jste o pardubických ambicích?
Prvořadým úkolem je dostat se co možná nejvíc v klidu do play off. Snad nám k rozjezdu do sezóny a k získání podzimní herní pohody pomůže i účast v Lize mistrů, v níž narazíme i na švédského a finského soupeře.
