Článek
Tomáši, čekal jste, že se ve svém věku ještě uchytíte v extralize?
Už vůbec. Neuvěřitelný... Fakt si tuhle možnost užívám. Snažím se makat pro tým a splatit důvěru. Jsem rád za takový čas na ledě. Na něj jsem zvyklý z Jihlavy skoro celou kariéru, takže paráda, že ho mám i v Motoru. Baví mě tu hrát.
Poslední zápasy navíc nastupujete vedle Gulaše a Pecha v elitní formaci. Vaší lajně je dohromady 116 let...
A pořád jsou jedni z nejlepších hráčů. Snažím se jim jakkoliv pomoct. Vybojovat puk, pohybem pro ně získat prostor. Za mě super spolupráce.
Co jste si říkal, když přišla nabídka z Motoru na střídavé starty?
Už před startem sezony jsem byl v kontaktu s panem trenérem Čermákem, který mi o téhle možnosti říkal. Takže mě tolik nepřekvapilo, že mě povolali, ale ani jsem nedoufal, že extraligu si zahraju ještě na tak dlouho. Asi je to moje poslední možnost...
A chtěl byste na jihu Čech zůstat do konce ročníku, nebo pro vrchol sezony preferujete návrat do rodné Jihlavy?
Když bude možnost odehrát v Motoru zbytek sezony, zůstanu, v Budějovicích se mi moc líbí. Ale nezáleží to na mně. Každopádně mě těší, jak se k situaci postavila Jihlava. Že mě uvolnila. Něco jsem v Dukle odpracoval, tak se mi to asi vrací.
Elitní formaci Motoru je dohromady 116 let. Zleva Tomáš Čachotský, Lukáš Pech a Milan Gulaš.
Na Vysočině jste vyjma jedné sezony a pár hostování odehrál celou kariéru. Je současné období, kdy Dukla musí hrát domácí zápasy v Pelhřimově a Jindřichově Hradci, nejkomplikovanější?
Asi jo, není to vůbec jednoduché. Kdo takovou situaci nezažil, nedokáže si ji představit. Každé utkání je venkovní. Pořád jen sedíme v autobuse, nemáme zázemí. Stadion, kde hrajeme zápas, má jiné rozměry než tréninkové kluziště v Jihlavě. Prostě nám chybí domácí prostředí, to samozřejmě poznamená i zájem fanoušků.
A zatím není vidět žádný posun, bourání Horáckého zimního stadion a stavba multifunkční arény je oproti původním plánům v nedohlednu.
Je to špatný... Když se na konci dubna odehrála rozlučková exhibice, tak jsem věřil, že do měsíce se stadion zboří a začne se stavět nový. Ale je to bohužel úplně jinak, nic se neděje.
Jak často se teď vlastně dostanete domů?
Skoro vůbec, v nabitém programu máme v lednu jediný volný den. Jsem zvyklý být s rodinou pořád, takže to pro mě je teď trochu změna. Složité to je hlavně pro manželku, má doma tři děti a stará se o dům. Rodina mě ale naprosto podporuje. Chvíli tuhle nezvyklou situaci určitě zvládneme.
Lákalo by vás pokračovat v kariéře i další ročník?
Když bude držet zdraví, tak klidně. Tělo mě poslouchá. Už pár roků říkám, že se cítím na 29 let. A zatím se to neposunulo ani na třicítku (usměje se). A samozřejmě musí zůstat taky chuť do hokeje. I do nepříjemných cvičení a tréninků, díky kterým si udržuju fyzičku a kvalitu. Oheň v sobě ale pořád mám.
Nezačal uhasínat ani na začátku sezony v Jihlavě?
Je pravda, že to mě trochu nahlodalo. Nemít vlastní zázemí je fakt nepříjemný. Hlavou mi šrotovalo, jestli s hokejem neseknout. Teď mě ale zase baví.
Co se v Motoru změnilo poté, co tým naplno převzal David Čermák?
Udělali jsme drobné změny v obranném pásmu. Ale hrajeme pořád skoro stejný hokej. Vedení nám hlavně chtělo dát nový impuls. Je to pro ně určitě jednodušší než vyměnit šest hráčů.
Myslíte, že by bylo lepší řešení říznout do kádru?
To ne, nechci to hodnotit. Výměna trenéra se děje mnohem častěji, v sezoně jsme nebyli zdaleka první.
Jako asistent navíc na střídačku přibyl Jiří Novotný, který je o rok mladší než vy. Ještě loni byl aktivní hráč. Jaký je jeho přínos?
Jirka se nám snaží předat pozitivní energii. Je platný při rozboru videí, z pohledu zkušeného hokejisty nám říká svůj názor.
