Článek
Kvůli tomu, že vám tleskali jak po vstřeleném gólu, tak po závěrečné siréně?
Bylo to dojemné, strašně moc mě potěšili. Kvůli nim jsem se na ten návrat těšil, věděl jsem, že mě tady mají rádi. Chci lidem moc poděkovat, protože mi bylo skoro do breku. Byl jsem naměkko, a kdybych byl na ledě po konci zápasu déle, možná by mi i slzička ukápla. Komu se poštěstí mít fanoušky na obou stranách? Fakt jsem to hodně prožíval.
Zároveň jste si ale zachoval chladnou hlavu, když jste svůj gól neslavil. Měl jste to takhle dopředu naplánované?
Ani jsem nečekal, že se mi podaří dát Spartě gól. Ale hlavou mi proběhlo, že se budu radovat vnitřně, tam jsem byl hodně šťastný. Přišlo by mi nevhodné projevovat na Spartě emoce, ke mně žádná teatrální gesta nepatří. Vždyť jsem tady prožil půlku hokejové kariéry. Ale gólu si vážím, mám z něj radost.
Měl jste při něm i štěstí, že gólman Staňa na vaši dorážku nedosáhl, že?
Ve své kariéře dávám většinu gólů se štěstím... (směje se)
Pátral jste před zápasem v hlavě, kdy naposledy jste na Spartě nastoupil jako soupeř?
Snažil jsem si to vybavit, když jsem šel před utkáním do šatny. Bylo to někdy v roce 1997, ještě než jsem odcházel z Kladna do Finska.
Pohltila vás nervozita?
Nebudu zastírat, v noci jsem toho moc nenaspal a ani v autobuse se mi to nepovedlo. Byl jsem hodně nervózní.
Když jste dorazil na stadión, stupňovalo se to?
Ano, jakmile jsem začal potkávat známé lidi a pak při rozbruslení. Ale při zápase jsem na to nemyslel, stál mě dost sil. Pro mě je nejlepší, že jsem jako soupeř vyhrál, i když pro oko diváka to asi nebyl zrovna moc atraktivní zápas.
Berete váš gól i výhru jako osobní zadostiučinění, když o vás Sparta v létě neprojevila zájem?
To určitě ne, momentálně kopu za jiný tým. Snažil jsem se vždycky hrát pro lidi a bavit je. Všem se samozřejmě nezavděčím, plno lidí teď můj přestup do Komety probíralo. Prostě jsem šel do týmu, který mě chtěl. I když je to sparťanský rival.
Byl návrat na Spartu emotivnější, než ten, když jste v roce 2003 přijel jako soupeř do Kladna, jehož jste odchovancem?
Samozřejmě. Tam jsem se vracel po šesti letech ve Finsku, na Spartu to bylo po pár měsících. Za Kladno jsem odehrál za áčko pět a půl sezóny, tady jsem strávil jedenáct. Jsem na Spartě doma.
Nesníte ještě o tom, že se do Holešovic vrátíte ve sparťanském dresu?
Na podzim mi bude čtyřicet dva, beru to sezónu po sezóně. Už jsem otázky na pokračování mé kariéry dostal, ale mám na to jednoduchou odpověď: Kometa má nejvyšší cíle, rozhodovat se bude až v play off. Pak se rozhodnu, co dál. Když budu bez smlouvy a zároveň se cítit dobře, o návratu na Spartu bych hodně přemýšlel. Samozřejmě pokud tedy bude zájem. Ale dávám tomu pět deset procent, moc tomu nevěřím.
