Článek
Pojďme ještě k finále, už prohra přebolela?
Prohrané finále bude člověka mrzet asi vždy, ve vzpomínkách pachuť zůstane napořád. Samozřejmě to trochu už přebolelo, trochu se to zapilo... I tak si však myslím, že sezona byla kvalitní a úspěšná.
Jak si stříbrné medaile ceníte? Od titulu v roce 2016 jste ve finále prohrál podruhé.
Je to těžké. Liberec hrál finále za poslední roky čtyřikrát a vítězství z toho bylo jen jednou, což je škoda. Na druhou stranu každý rok se nestává, abyste vyhrál medaili. Soutěž hraje čtrnáct týmů a my jsme byli před těmi dvanácti. Každý tým by si chtěl finále zahrát. Nám se to podařilo. Můžeme na to být hrdí.
Vraťme se ještě krátce do čtvrtého utkání s Třincem, kde do prodloužení již nenastoupil kapitán Michal Birner. Jak velkou ranou pro tým jeho odstoupení bylo?
Akorát jsme přišli po třetině do kabiny a viděli jsme, jak je Birny svlečený. Už to prostě nešlo. Celý zápas od začátku hrál pod injekcemi. Klobouk dolů před ním, že to vůbec vydržel. Kdyby mohl, určitě by pokračoval. Každopádně je znát, když takový hráč vypadne. Ještě když skoro celé play off nebyl tým pořádně pohromadě. Byl to jeden z faktorů, ale vymlouvat se na něj nemůžeme. Celkově nás letošní play off stálo spoustu sil. Pro mě šlo o asi nejnáročnější play off, jaké jsem kdy hrál.
Z jakého důvodu?
Na ledě jsme měli opravdu hodně času, v podstatě jsme hráli většinou na tři lajny. Se Spartou jsme odehráli sedm zápasů, dvě prodloužení, bylo to náročný. A po dvoudenním odpočinku hned finále. Fakt bylo znát, že síly trochu docházely. Mám toho fakt plný kecky a těším se na odpočinek. Na druhou stranu jde o finále a člověk má v hlavě jen to, že může udělat nějaký úspěch.
Jeden osobní jste zaznamenal, když jste byl s Martinem Růžičkou s osmi góly nejlepším střelcem play off.
Jsem rád, že v play off mi začaly góly padat trochu víc než v základní části. Je hezký, že jsme byli s Růžou na osmi trefách. Mohlo to však dopadnout jinak a úspěch mohl být dvakrát tak sladší... Víc jsem však hrdý na tým, stříbro je větším úspěchem.
V příští sezoně byste měl hrát poprvé v extralize za jiný tým než za Liberec, a to za Plzeň. Proč měníte dres, potřebujete už změnu?
Ano, cítím to tak. Po dohodě s klubem jsme si řekli, že zkusím něco jiného, že by mi to mohlo pomoci a posunout. Dveře mám v Liberci vždy otevřené a jednou se sem budu chtít vrátit. Rozhodně věc nestojí tak, že bych chtěl opouštět Liberec, protože by se mi tady něco nelíbilo. Naopak, miluju to tady. Může to však být pro mě impulz do další kariéry.
A potřebujete nový stimul?
Dohodli jsme se, že momentálně půjde o nejlepší variantu. Sezona se nevyvíjela úplně podle mých představ. Očekávání ode mě byla asi větší. Přes Vánoce jsem byl přes měsíc zraněný, což mi také moc nepomohlo. Končí mi smlouva. Dohodli jsme se tak, že ji neprodloužíme a jednou se vrátím.
Plzeň bude potřebovat nahradit Milana Gulaše, co vy na to?
Jsem rád, že o mě má Plzeň po odchodu Gulaše zájem. Budu se snažit, abych byl týmu prospěný a naplnil jejich očekávání. I když vím, že to bude těžký, protože Guli je jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepším hráčem extraligy. Úkol to bude nepochybně těžký, ale těším se na něj.
Přestěhujete se na západ Čech?
Ano, už mi volal Honza Kovář, že pro mě má nějaký byt, kdybych chtěl. Rodina by měla být se mnou. Když bude nějaký prostor přijet do Liberce, určitě přijedu. Sám jsem na to zvědavý a těším se. Nejdřív se však těším, až si teď vyčistím hlavu, ze sezony jsem vyčerpaný.
Kam se chystáte na dovolenou?
Chceme s rodinou k moři do Dubaje. Na to se hrozně těším. Budeme zase s rodinou trochu spolu. V play off jsem se s nimi moc neviděl, jezdilo se vždy den předem na zápas a čas na rodinu nebyl. Těším se teď, až od hokeje úplně vypnu.
