Článek
K image vašeho nového klubu patří v posledních letech i film 300 popisující bitvy hrstky sparťanských bojovníků s hordami cizáků. Máte ho rád?
Viděl jsem ho. Myslím si, že je dobrý a ke Spartě se rozhodně hodí.
O české extralize se ale říká, že je víc technická, zato vaše hra je založená na tvrdosti, osobních soubojích. Půjde to dohromady?
Myslím, že i v české lize se už souboje u mantinelů dohrávají. Hokej se rychle ubírá dopředu, tak je to všude podobné.
S budováním respektu jste měl určitě dost práce v zámoří. Zvlášť když jste tam přišel jako osmnáctiletý teenager.
Ze začátku to bylo určitě těžší. Musíte být připravený, ale pak mě začali kluci brát. Respekt si vytvoříte na ledě, oni uvidí, že se nebojíte, a pak už je to dobré, když vás pochválí spoluhráči v šatně i trenér.
Radil vám tehdy někdo? Nebo to probíhalo stylem tady je rybník a plav?
Měli jsme tam specialisty jen na bitky, kteří moc nehráli, a když jsem za nimi sem tam přišel, tak mě něco naučili. Ale já jsem chtěl hrát hlavně hokej a nechával jsem rvačky na domácích hráčích, aby se ukázali fanouškům. I když taky byly chvíle, kdy jsem shodil rukavice, pokud bylo třeba.
Někteří hráči si k průniku do NHL zvolili vyloženě dráhu bitkaře. Touto cestou jste jít nehodlal?
Nikdy jsem nechtěl být jen čistokrevný bitkař. Chtěl jsem hrát hokej se vším všudy, jinak bych se dal na box. Ale k hokeji ty rvačky už tak nějak patří a je to i show pro diváky. Když je mančaft dole nebo někdo udělá zákeřný faul, tak se k tomu musíte postavit čelem.
Už jste někdy zaznamenal v jednom zápase gól, asistenci i bitku, tedy tzv. hattrick Gordieho Howea?
Myslím, že ne.
Takže až ve Spartě?
To uvidíme. Zatím jsem na začátku.
Pomohl vám v rozhodování stát se sparťanem i fakt, že je v klubu početný slovenský kontingent: Réway, Mikuš, Cingel a nově i Andrej Kudrna?
To ne. Před příchodem jsem s nimi nemluvil. Prostě mi volal agent, že se ozvala Sparta, tak jsem šel.
Radí vám krajané před zápasem, na koho se nejvíc soustředit?
Jsou tu sice delší dobu, ale já se snažím hrát svůj hokej. Když se něco semele a někdo bude dorážet na našeho gólmana, tak jsem připravený. Ale abych sledoval celý zápas jednoho hráče, jestli něco nevyvede, tak to ne.
V zámoří jste působil pět sezón, nechybí vám Amerika?
Ani ne. Chtěl jsem být blíž domovu, měl jsem nějaké problémy a Sparta byla ideální řešení. Někdy bych se ale rád ještě do Ameriky vrátil.
Za Washington už jste hrál i přípravné zápasy před sezónou, cítil jste se blízko NHL?
Víceméně to už bylo hotové. Když se hrál poslední přípravný zápas, tak mi trenér řekl, že chtějí, abych začal sezónu v Capitals. Jenže druhý den si mě zavolali lidi z vedení a řekli mi, že mi nemůžou dát smlouvu, protože už mají podepsaných moc hráčů. Ale tak to prostě je, takhle funguje byznys.
Většinu zámořských zápasů jste odehrál v East Coast Hockey League, o které se říká, že je z ní cesta do NHL extrémně těžká. Souhlasíte?
Když hrajete jen East Coast, tak je to asi pravda. Ale hodně záleží, v jaké jste situaci. Pokud vás tam pošlou se rozehrát, tak třeba pendlujete mezi ECHL a AHL jako já. Ale měl jsem i dva spoluhráče, kteří hráli East Coast a za dva týdny byli v NHL. Je to prostě nahoru dolů.
V juniorském týmu v Ottawě jste si zahrál i s Tylerem Toffolim nebo Seanem Monahanem, kteří už si v NHL udělali jméno. Pořád je sledujete?
Kouknu na jejich statistiky, pustím si videa. Občas si vzpomenu, jak se nám v Ottawě dařilo.
Byla to tehdy pro vás velká škola?
Bydlel jsem v rodině a na začátku jsem neuměl anglicky ani slovo, ale časem jsem se naučil. Je to jiné než se biflovat z knížek. O základní věci si musíte říct a to vás donutí. Bez toho se nedá v Americe pohnout dál. S rodinami, u nichž jsem bydlel v Ottawě a v Kingstonu, jsem pořád v kontaktu.
Nepozvete je do Prahy?
Už na to přišla řeč. Nejlepší by to bylo na oslavy titulu...
