Hlavní obsah

Budeš to mít těžké, slýchává teď nový trenér Třince. Jsem připraven, výzev se nebojím, odpovídá

Tým přebírá na vrcholu a zůstat na něm bude pro nového trenéra Třince Zdeňka Motáka nesmírně obtížné. Oceláři pod Václavem Varaďou došli čtyřikrát do finále, tři poslední i vyhráli. „Když se potkávám s lidmi, tak první nebo druhá jejich věta je, že to budu mít těžké. Já se výzev nebojím,“ usmívá se 57letý bývalý trenér Vítkovic či Sparty Praha. K týmu úřadujících mistrů přichází po pěti úspěšných letech v Olomouci.

Foto: Jaroslav Ožana, ČTK

Nový trenér hokejistů Třince Zdeněk Moták.

Článek

Když vám všichni říkají, jak to budete mít těžké, co jim odpovídáte? Máte univerzální reakci?

Že to vím, jsem na to připraven. Budu se snažit poctivě pracovat, aby ta práce byla kvalitní a pro všechny radostná.

Přemýšlel jste nad třineckou nabídkou, nebo nebylo nad čím dumat?

Ale pochopitelně jsem si nějakou dobu na přemýšlení vzal. Když nabídka přišla, tak jsem se nejprve dovolil v Olomouci, že můžu s Třincem jednat. Nesmírně si vážím toho, že jsem byl osloven a stejně tak si cením i toho, že jsme se domluvili.

Asistenta vám bude dělat Vladimír Országh. Vybral jste si ho sám?

Vyšlo to z mé hlavy, chtěl jsem spolupracovníka, který bude mít i jiný názor, protože u téhle práce potřebuju argumenty. A když budou správné, jsem ochotný je přijmout. Nikdo není dokonalý. Poprvé jsme se setkali v Žilině v hotelu a byla to příjemná hodinka. Do té doby jsem ho vlastně vůbec neznal. Posléze jsme si řekli, že do toho jdeme a budeme spolu dělat. Jsem týmový hráč, myslím, že to bude fungovat.

Třinec má každou sezonu ty nejvyšší ambice, už na sobě cítíte tlak?

Výzev se nebojím a věřím poctivé práci. Když se dělá dobře a jde se jí naproti, tak výsledek se dostaví. Chtěl bych aby ambice byly naplněny, ale cesta to bude těžká a dlouhá. Začne to přípravou, základní část, play off, mezi tím pak Liga Mistrů (CHL). Jsem rád, že ji budeme hrát. Poznáme jiné soupeře, jiné systémy, to nás obohatí. Nedávno jsem se byl v Ostravě na Českých hrách mrknout na nároďák. Z tréninků, na které se dívám, si beru určité vjemy a třeba si potvrdím, že to nedělám v uvozovkách vůbec zle. Trenér i hráči před spaním sní o tom, že zvedají poháry a střílejí ty rozhodující branky. O tom je ta práce, kterou děláme.

S jakou ambicí do nového angažmá jdete?

S takovou, že poctivá práce nás posune dál. Jsem ochotný a schopný si trhat nohy ze zadku, aby mužstvo bylo úspěšné a hráči měli radost.

Třinec přebíráte na vrcholu. Je to velká výzva?

Musím říct, že jsem Vencovi upřímně pogratuloval. Napsal jsem mu SMS, že to, co se mu podařilo, je obdivuhodné. Myslím, že mnohdy mají trenéři na práci podobný názor, ale v určitém momentu a věcech i odlišný, pochopitelně. Není žádný trenér stejný. Nároky jsou, ale ty jsou všude. Ať pracujete v jakékoliv organizaci, tak nároky jsou maximální a já jsem rád, že budou větší. Doufám, že mě to zase posilní.

Třinec opustili reprezentační obránci Tomáš Kundrátek a David Musil a také bratři Kovařčíkové. Bude nutné je nahradit posilami, nebo dostanou šanci místní hráči?

David Musil je jeden z nejlepších, možná nejlepší defenzivní bek v extralize, to si musíme říct. Hráče jeho parametrů potřebujeme. Myslím, že by to mohl splňovat určitým způsobem Karlis (Čukste). Potřebujeme také ofenzivního beka a bude důležité, aby i ti stávající pracovali na sto procent a o šanci si řekli. Mladí zvlášť.

Třinec kromě Lotyše Čuksteho získal zatím jen útočníka Daniela Voženílka z Českých Budějovic a z Frýdku-Místku Poláka Alana Lyszczarczyka. Máte vyhlédnuté další posílení?

Je to o každodenním jednání. Bavíme se s Honzou Peterkem (sportovním manažerem) a s Vladem (Országhem) o hráčích, kteří by eventuálně přicházeli do úvahy. Zatím jsme s posilami, které se udělaly, spokojeni, ale budeme ještě hledat. Nabízí se nám mistrovství světa, což je ideální možnost. KHL asi nebude přijímat hráče z Evropy, bude tedy možnost pracovat na těch, kteří tam působili a nebudou mít možnost, či nebudou chtít tam působit.

Často se v posledních dnech v souvislosti s Třincem hovoří o Davidovi Krejčím, kterého jste v minulé sezoně vedl v Olomouci? Oslovil jste ho?

S Davidem jsem měl výborný vztah, ale vůbec jsme se o tom nebavili. Myslím si, že to udělá podle sebe a to, co teď říká, že se rozhodne někdy v srpnu, je pravda. Nemělo ani cenu s ním o tom mluvit.

K jaké možnosti si myslíte, že se přikloní?

Vypněte ty mikrofony (smích) ... (přemýšlí). Těch aspektů, které to ovlivní, je strašná spousta. Manželka je Američanka, k tomu neveselá situace v Evropě. Na druhé straně je zase jeho radost pracovat v Česku, potkávat se s rodinou, známými, kamarády. Já si opravdu netroufám říct, co ho ovlivní úplně nejvíce.

V některém z dřívějších rozhovorů jste říkal, že životní šance teprve přijde, Už je tady?

Samozřejmě. Práce tady té organizace je dlouhodobě výborná a nyní je to ještě znásobeno těmi třemi tituly za sebou. Je to top organizace, možná nejlepší v republice. Ale já jsme rád za každou nabídku práce. Když vás někdo osloví a dá vám tu šanci, musíte být rád. A když je to v takové organizaci jako tato, tak musíte mít pokoru, respekt, ale nesmíte se z toho podělat. Přicházím do organizace, která něco dokázala. A chci být samozřejmě úspěšný.

V roce 2011 jste vedl jako trenér Vítkovic svůj tým ve finále proti Třinci. Ze stříbrného kádru se nyní znovu setkáte s kapitánem Petrem Vránou. Jak je pro vás důležité mít ho tady a ještě jako kapitána?

Jo, s Havranem už tehdy byla výborná spolupráce. Vrátil se sezonu před tím z Ameriky. Potkali jsme se pak i ve Spartě. Jsem moc rád, že tady bude.

Jak se vám v Třinci koučovalo jako soupeři?

Zápasy s Třincem byly vždy těžké. Kvůli kvalitě kádru, výborným fanouškům. Zápasy tady byly mnohdy vyhecované a dramatické. Když jsme měli v Olomouci tým zdravý, tak jsme byli konkurenceschopní. Líbilo se mi to.

Navíc jste měl v Olomouci spoustu bývalých hráčů Vítkovic, takže motivovat je proti Třinci nebylo třeba, že?

Všichni jsme profíci a hráče není třeba k utkání motivovat. I když je soutěž dlouhá, každý zápas jiný. Olomoučáci teď proti Třinci budou zvlášť motivovaní, a ti moji Vítkovičáci ještě jednou tolik. Pamatuju, že jsme kdysi se Spartou hráli v Olomouci a Strap (Strapáč) dal tři góly. Když jsem ho pak potkal na parkovišti, tak jsem se ho ptal, jestli se nezbláznil (smích).

Andrej Nestrašil říkal, že když tu byl první den, tak si spletl odbočku a zajel do Třineckých železáren. Vám se nic takového nestalo?

Já tu cestu znám. Vždyť já jezdil do Třince ještě po staré cestě. Dneska jsem jel přes Hnojník, ve Stříteži byly nějaké semafory, ale dobré. Ani jsem na dálnici nenajížděl (úsměv).

Související témata: