Článek
35. kolo: Liberec - Olomouc
Jak jste cítil opět v extralize?
Dobře. Zase to bylo úplně něco jiného, protože je tady široké kluziště. Přišlo mi, že jsem se víc nabruslil, ale jinak jsem se cítil skvěle.
Radim Šimek přiznal, že jste v kabině házel po návratu vtip za vtipem.
(usměje se) Občas nějaký vtípek přihodím, když je v kabině špatná nálada. Ale myslím, že už se budeme mít zase líp.
Jaké bylo ze zámoří sledovat liberecké trápení?
Nebylo to jednoduché. Nedařilo se nám a sledovat to na dálku bylo těžký. Ale teď jsem už tady a snad týmu pomůžu.
Kapitán o Tomáši Galvasovi
„Od té doby, co se vrátil a je v kabině, se pořád jen směju. Co vypustí, to je joke. Včera mi řekl, že mě dostal na starosti… (směje se) A na ledě se s ním cítím dobře. On je šikovný na hokejce. Myslím, že si rozumíme. Ale stejné platilo i pro kluky, se kterými jsem hrál, když tady nebyl. Auby (Aubrecht) je obětavý kluk, klobouk dolů před ním, jak tu minutáž se mnou zvládal. Ale užívám si hru s Galvym. Myslím, že jako obránci tady máme tak silný jádro a jsme tak velcí kamarádi, že mně je pak vlastně jedno, s kým na ledě jsem.“
Galvasův parťák Radim Šimek
Proti Olomouci jste už nahrál na důležitý vyrovnávací gól na 1:1.
Dostali jsme se přes střední pásmo, kluci tam puk dobře zavezli. Ke mně se tam odrazil od manťáku a jenom jsem nahrál a Ryšavka (Ryšavý) to krásně trefil. Jsem rád, že jsem mohl přispět a týmu pomoct. Tahle výhra je strašně důležitá. Potřebujeme teď sbírat body, co to jenom půjde. Musíme na výhru navázat a porážet i další soupeře.
Kdy jste se k mužstvu připojil?
Z Prahy jsem jel hned zpátky do Liberce a už předevčírem jsem s kluky trénoval. Ani jsem to už neslavil, musel jsem pořád do práce. Příští týden budu mít jeden den volna navíc, tak možná něco s rodinou oslavím. Ještě jsem nestihl ani Vánoce, takže to všechno dodatečně oslavím.
V Olomouci jste hokejově rostl, berete zápasy s ní pořád speciálně?
Znám tam všechny kluky, mám tam kamarády, rodinu mám z Olomouce, takže je to v rodině hodně sledované. Teď tady tedy nikdy z rodiny nebyl, z Olomouce je to sem daleko, ale určitě se celá rodina koukala doma. Tohle utkání beru pořád trochu víc speciálně. V Olomouci mám vždycky plno.
Kolik gratulací k bronzu jste v uplynulých dnech přijal?
Bylo jich strašně moc, hlavně na Instagramu. Sice na těch sociálních sítích nejsem aktivní, ale bylo jich tam hodně.
Jak jste si druhou medaili v řadě na MS do 20 let užil?
Je to skvělý pocit. Přece jen se bronz nevyhrává pořád. Jde o velký úspěch pro český hokej a splněný sen. Už druhý. Jsem za to rád.
Bude za rok hattrick?
Je to těžký. Pokaždé potřebujete i trochu štěstí a letos to vyšlo. A třeba příští rok budeme mít zase dobrý tým, takže určitě máme šanci uspět.
Na ledě jste dostával velký prostor, trenéři vám věřili.
Strašně moc jsem si jejich důvěry vážil. Hrál jsem přesilovku, skoro dvacet minut za zápas, takže jsem za to nesmírně rád. Myslím, že jsem trenérům důvěru splácel, a proto mě tam dávali.
Jak jste na střídačce prožíval nervy drásající nekonečné nájezdy v zápase o bronz se Švédskem?
Bylo to docela hodně těžký na nervy. Už jsem si myslel, že je konec, ale nakonec si to vzal Eda Šalé a ten nájezd krásně dvakrát proměnil, takže to bylo fantastický, ale i stresující.
Vy jste o nájezdu neuvažoval?
Věděl jsem, že asi nepojedu, protože obránce v reprezentaci moc na nájezdy nedávají. A dopadlo to tak, ale naštěstí jsme vyhráli, takže to nebylo potřeba.