Článek
Třetí příčka v tabulce, sám jste dal dva góly. To nemohl být o moc lepší start v novém angažmá, že?
Zatím je to paráda. Máme čtyři výhry a předvádíme dobré výkony. Všichni tvrdě makáme. Novou soutěž si užívám. Je to pro mě trochu jiný styl, ale zvykám si. Extraliga je velmi kvalitní a vyrovnaná, kdokoliv může porazit kohokoliv.
Zatímco poslední roky se Verva potácela v dolních patrech tabulky, teď i díky vašemu příchodu míří vzhůru.
To se mi samozřejmě líbí. Během rozhovorů se sportovním ředitelem Tomášem Vrábelem jsem cítil, že tým má vysoké ambice. Hraju pro vítězství. Nešel bych někam, kde by byl cíl se jenom zachránit. Snažím se pomoct k úspěchu.
Na kontě máte už 26 střel, nejvíc z celé extraligy. Chcete se ukázat?
Moje role je střílet góly. Jsem ofenzivní hráč, rád se dostávám do šancí. Přesilovky nám fungují, snad přidám ještě další branky.
V novém klubu jste se aklimatizoval rychle?
Dorazil jsem do Litvínova až těsně před startem extraligy, ale kabina mě přijala fantasticky. Všichni se ke mně chovají krásně. Jazyková bariéra není problém, anglicky se domluvíme v pohodě. A díky tomu, že se vyhrává, je nálada výborná.
Jaké máte první dojmy z města? Oproti Sheffieldu, kde jste hokejově vyrůstal, je Litvínov dost malý.
To sice jo, ale pocházím z podobně malého městečka Maltby kousek od Sheffieldu. Vyhovuje mi nebýt v úplném ruchu velkoměsta. V Litvínově mám všechno, co potřebuju. A zajímavá místa nejsou daleko. Mostecké jezero, Drážďany, Teplice, a hlavně krásná příroda. Stačí kousek popojet a jsem sám v divočině.
Takhle se Liam Kirk prosadil doma proti Liberci.Video: Tipsport Extraliga / BPA
Už vás byla navštívit snoubenka?
Jo, minulý týden přijela, teď za mnou dorazili i rodiče. Taky se jim tady líbí. Se snoubenkou jsme zajeli i do Prahy. Nádherné město, lidé byli milí. Ochutnal jsem i proslulé plzeňské pivo. Je dobré, ale ne moje nejoblíbenější.
Jak náročné je žít s partnerkou odděleně?
Samozřejmě je to složité. Poslední roky se vlastně jen navštěvujeme. Ona má v Sheffieldu práci. Chceme si tam postavit dům, ale zatím to bude kočovný hokejový život. Příští léto máme naplánovanou svatbu a pak bude cestovat se mnou po světě. Uvědomuju si, že pro mě musí hodně obětovat a cením si toho. Ale ona ví, že hokej je má první láska a zaměstnání, které zbožňuju. V Česku se jí zalíbilo, takže kdybych tu zůstal, rozhodně by se nezlobila.
V květnu si navíc v Česku můžete za Velkou Británii zahrát na mistrovství světa v pražské skupině.
To je obrovská motivace. Hlavně mě těší, že jsme se po pádu hned po roce dostali zpátky do elitní divize. Bylo by krásné si zahrát šampionát v Praze. Snad přijedou i nějací fanoušci z Británie. A čeští příznivci určitě vytvoří fantastickou atmosféru. V extralize je úžasná. Bubny a chorály jedou nonstop.
Před dvěma roky jste se stal se sedmi góly nejlepším střelcem mistrovství v Rize. Je vůbec možné něco takového zopakovat, nebo se to povede jednou za život?
No uvidíme, bude to složité. Ale jsem ofenzivní hráč a v národním týmu se po mně chtějí hlavně góly. Tak třeba mi to tam zase bude padat.
Přitom tehdy jste nastupoval až ve třetí nejvyšší švédské soutěži. Jak se vám od té doby povedlo udělat takový progres?
Je za tím spousta práce. Posunul jsem se jako hráč i jako člověk. Draft do NHL mě ještě víc namotivoval. Dokázal jsem sobě i mnoha pochybovačům, že dokážu hrát hokej na nejvyšší úrovni. Pořád mi je jenom 23 let a teprve třetím rokem hraju hokej profesionálně.
Svůj první extraligový gól vstřelil Kirk na brněnském ledě.Video: Tipsport Extraliga / BPA
Z toho jste téměř celou první sezonu na farmě v Tucsonu promarodil.
To je pravda. Vždycky jsem snil o NHL, možná jsem od ní nebyl tak daleko. Dostával jsem na ledě dost prostoru, ale pak jsem si poranil koleno. Myslím si ale, že všechno se děje z nějakého důvodu. Další rok už jsem se v zámoří necítil chtěný. Jde přeciejen o byznys, už se mnou nepočítali. Třeba ještě v budoucnu zkusím o NHL zabojovat, ale teď se soustředím na Litvínov. Konečně cítím, že někam patřím a jsem tam vítaný.
Kluk z Británie to v hokejovém prostředí asi úplně snadné nemá.
Samozřejmě to u nás není sport číslo jedna. Ale hokej jsem si zamiloval už v dětství a věděl jsem, že si půjdu svou cestou a budu se jím chtít živit. Fakt jsem si i v té době věřil, i když si ze mě kamarádi stříleli. Byla to dlouhá a náročná cesta. Když mi bylo šestnáct, asi nikdo nevěřil, že budu draftovaný do NHL. Ale dokázal jsem to. Třeba budu inspirací pro další britské hráče.
Jak se posouvá hokej na Ostrovech?
Rozhodně se zlepšuje každým rokem. Když se podívám na soutěž a hráče v ní, tak je podle mě nejlepší, co kdy byla. Samozřejmě k elitním ligám furt máme daleko, ale snad se to změní.
Fotbal jste v mládí nezkoušel?
Trochu jo, ale byl jsem kopyto. (směje se) Zatímco ostatní si večer šli kopat za barák, já vzal brusle a šel trénovat na zimák.
V jednom z rozhovorů jste zmiňoval, že vaším blízkým kamarádem je bývalý fotbalový gólman Petr Čech, jenž po kariéře přesedlal na hokej. Jak jste se poznali?
Tenhle mýtus musím vyvrátit, asi se moje odpověď ztratila v překladu. A spoluhráči si ze mě furt dělají srandu. (usmívá se) Petr Čech se zná s mým dobrým kamarádem, který taky hraje za Oxford. Se mnou osobně ne. Ale je pravda, že mi Petr po zveřejnění přestupu psal. Popřál mi hodně štěstí do nového angažmá v Česku a zmiňoval, že tu jsou skvělí hráči i trenéři. Bylo to od něj milé. Ještě nikdy jsme se nepotkali, ale snad se to poštěstí, protože jsem velký fanoušek Chelsea.
