Článek
Davide, jak jste spokojený, že jste si po třech titulech s Třincem vybral Pardubice?
David: máme za sebou jen osm zápasů a pořád si na sebe zvykáme. Ale vedeme tabulku, takže si nemůžu stěžovat. Start je samozřejmě parádní. Navíc hrát s bráchou je super. Určitě lepší než nastupovat proti němu.
Adam: Vídáme se mnohem častěji, sedíme v šatně vedle sebe. Původně jsem měl jiné místo, ale po příchodu Davida jsem si přesedl. Je to speciální sezona. Tolika bratrským dvojicím se v kariéře nepovede zahrát si spolu v tak kvalitním týmu.
Konzultovali jste spolu Davidův přesun na východ Čech?
A: Nechal jsem bráchu, ať se rozhodne sám. Takové kroky už spolu moc neprobíráme. Má manželku a dítě, takže je to hlavně na jejich domluvě.
D: Adama jsem se ale samozřejmě ptal a Pardubice mi doporučil po hokejové i životní stránce. Jsem tu spokojený. Nemusím jezdit takové dálky jako z Třince. Všude je to relativně blízko a nejsem tak zničený z autobusu. Navíc se domů vracím dřív. Jen stěhování teda bylo dost hektické. S roční dcerou to ani jinak nejde.
Jak daleko od sebe bydlíte?
David: Asi třicet metrů (směje se). Aby měla malá svůj prostor, hledali jsme byt se třemi pokoji. A zrovna se uvolnil jeden hned naproti Adamovi, tak jsme neváhali.
Bude Adam díky tomu častěji hlídat?
A: No nevím. U mě vždycky brečí a chce zpátky za maminkou nebo tatínkem (směje se).
D: Budou v častějším kontaktu a snad si na sebe zvyknou. Musím ale říct, že trávit čas s malou si fakt užívám. Hodně chodíme ven. Nechci, aby dcera byla jen zavřená doma, určitě ji nebudeme vychovávat telefonem.
Přijeli už se na vás do Pardubic podívat rodiče?
A: Na pár zápasech už byli. Jsou rádi, že nemusí dojíždět tak daleko, a navíc nás uvidí vždy oba najednou.
D: Táta tu byl asi už víckrát než v Třinci. Sice už si chce hokej spíš užívat, než že by nás cepoval, ale já se ho na názor ptám skoro vždycky. Vím, že to s námi myslí dobře.
Pocházíte ze slavné rodiny Musilů a Holíků. Strýc Bobby, děla Jaroslav i jeho bratr Jiří Holíkové byli excelentní hráči. Byl pro vás jako rodáky z Kanady hokej jasnou volbou?
D: Všechny možnosti v mládí byly otevřené, tenis mě baví taky, ale hokej jsme měli nejvíc na očích.
A: Já ho bral jako samozřejmost. Ani ne kvůli rodičům, ale hokej jsem prostě odmalička zbožňoval. A chtěl jsem se v něm zdokonalovat. Navíc jsem měl staršího bráchu za vzor a rád jsem šel v jeho krocích.
Pomáhali vám v mládí slavní příbuzní?
A: Určitě to byla naše výhoda. Tátovi, strejdovi i dědovi jsem si říkal o rady. Každý z nich mě ohromně inspiruje.
D: Tátova výchova nám určitě prospěla. Měl na nás vysoké nároky. Ale zároveň jsme chtěli, aby na nás tlačil. Jeho zkušenosti jsou k nezaplacení.
Adame, dva roky jste strávil na farmě, ale do NHL jste se nedostal. Závidíte bráchovi čtyři zápasy v nejlepší lize světa?
A: Probojovat se do NHL je ohromně těžké, takže kdokoliv se tam dostane, má můj velký obdiv. Samozřejmě i brácha.
Chtěli byste v budoucnu ještě zkusit zahraniční angažmá?
D: Situace se změnila, možnost jít do ciziny je teď o dost menší. Já se soustředím jen na současnost a angažmá v Pardubicích. Česko mám rád, je to můj domov.
A: Smlouvu mám tady a nic jiného neřeším. Hlavně chci na konci kariéry vědět, že jsem hokeji dal sto procent. Uvidíme, jestli těch sto procent vytěžím jen z hraní v Česku, nebo ještě zkusím zahraničí.
