Boleslav se trápí, Ševcovy trejdy zatím nezabraly: Jen koukat z tribuny je sebetrýznění

S kariérou jste se rozhodl seknout v srpnu a už o tři měsíce později jste převzal pozici sportovního manažera. Jaké bylo přejít na druhou stranu barikády?

Už na konci kariéry jsem měl trochu speciální roli. Snažil jsem se klukům pomáhat nejen v hokeji. Byl jsem skoro o generaci starší a dělal jsem si srandu, že jsem jejich táta. Takže přejít na druhou stranu pro mě nebyl takový problém. Celý život se snažím být férový. Když si něco myslím, tak to řeknu na rovinu. A chtěl jsem, aby to tak bylo oboustranně. Zatím mám z komunikace dobrý pocit. Kluci za mnou občas sami přijdou. Vědí, že je vyslechnu.

Co vás v nové roli nejvíc překvapilo?

Že při domluvách dost často nefunguje slovo chlapa. Co není černé na bílém, to neplatí. Mrzí mě to, ale jsme v Čechách. V zahraničí je jednání serióznější. Čekal jsem taky, že hráčský trh bude širší, když skoro žádní čeští hokejisti nehrajou v KHL. Ale moc není z čeho vybírat.

Brzy po vašem příchodu tým prožil velkou krizi, která vyústila v odvolání kouče Ladislava Čiháka. Jaké pro vás bylo hned řešit takové problémy?

Dost těžké. Neměli jsme výsledky a předvedená hra mi přišla mdlá. Já jsem tu byl sotva pár dnů i s cestou, jak se říká, takže pro mě bylo obtížné udělat takový řez, protože nejsem zastánce výměny kouče v probíhající sezoně. Na Láďu nemůžu říct špatné slovo. Je ohromně pracovitý. Ale cítili jsme, že musíme udělat nový impuls.

Není komplikace, že nový trenér Jiří Kalous působí i u reprezentační dvacítky a během poslední přestávky vám chyběl?

S tím jsme počítali, a proto jsme k týmu vzali i Václava Pletku a máme dva asistenty. Nechtěl jsem Jirkovi v reprezentaci bránit. Jsem s ním spokojený, komunikace funguje výborně. Organizace hry nebyla špatná už pod Láďou a Jirka je podobného ražení. Navíc chce pracovat s mladými kluky. To se mi líbí, rádi půjdeme naproti českému hokeji a dáme šanci talentovaným hráčům, kteří na to mají, třeba Aleši Čechovi. Celkově jsem se snažil okysličit kádr. Dostat do týmu hráče, kteří nebyli zatížení tou krizí z konce roku.

Jenže teď jste znovu dole a po šesti prohrách v řadě budete bojovat o účast v předkole. Venku jste nevyhráli od konce listopadu.

Trochu podobná krize. V hlavách máme, co se může stát, dno tabulky je jen kousek. Ale máme pořád všechno ve svých rukách. Navíc mi přijde, že tentokrát hrajeme docela dobře, akorát nemáme výsledky. Šancí si vytváříme hodně, akorát je neproměňujeme. To jsem tu zažil i loni ještě jako hráč. Naše situace rozhodně není ideální. Teď už nemůžeme dělat trejdy, tak se snažím s kluky i trenéry co nejvíc mluvit. Napovídáno už ale bylo dost, hráči to musí přenést na led. Potřebují víc chodit do bolestivých míst před brankou. Špinavé góly totiž nedáváme.

Jaké pro vás je sledovat vše z tribuny a na rozdíl od loňské sezony nemít možnost přímo ovlivnit dění v zápase?

Je to sebetrýznění. Frustrující, že nemůžu na ledě fyzicky pomoct, maximálně držet palce. Nedokážu hýbat s hráči, a tak mi zbývá jen věřit, že tým potvrdí svou sílu. Protože ji určitě má, ale zatím bohužel neukazuje. Chybí mi často od kluků chuť válečníků. Ke kráse potřebují přidat i bojovnost.

Do kádru jste zasáhl výrazně. Nejrozebíranější byl odchod Pavla Kousala, který by však po sezoně stejně zamířil do Sparty.

Kousy byl ikona klubu, strávil tu mnoho let. Chtěl jsem, aby kluci pochopili, že fakt musíme udělat změnu a sáhnout do kádru. Navíc jsme za něj dostali dva hráče. David Dvořáček i Daniel Přibyl naskočili výborně, Příbu bohužel přibrzdila nemoc a teď menší zranění.

A co další hráči? Kelly Klíma, Sebastián Malát nebo Ondřej Roman.

Od Kellyho Klímy jsem čekal trochu víc. Teď trochu stagnuje, ale doufám, že se ještě ukáže. Sebastiána Maláta už jsme měli vyhlídnutého na další sezony, tak jsme si ho chtěli připravit a kouknout se na něj. Rychleji se zapracuje do systému a příští ročník bude ještě platnější. Ondru Romana zatím nechci moc hodnotit, skolila ho nemoc a tolik toho za nás neodehrál. Potenciál v něm ale rozhodně vidím.

A vypadá to, že nejvíc se povedl příchod drobného švédského útočníka Tima Söderlunda.

Na Tima jsem dostal tip od kontaktu ve Švédsku, kde jsem hrál. Pár zápasů jsem ho sledoval a líbil se mi. U nás se taky jeví velmi dobře a snad ještě naplno ukáže svůj potenciál.

Takže jste při jeho podpisu na další sezonu neváhal? Spolu s ním jste prodloužili smlouvu i Róbertu Lantošimu.

Odešel Kousy, nezůstane ani Ondřej Najman. Věděli jsme, že potřebujeme nějakou silnou dvojici. Tim i Róbert si sednou na ledě i lidsky.

Majitel Jan Plachý měl před touto sezonou velká očekávání, protože dle jeho slov byly investice do týmu obrovské. Jaké finanční možnosti vám dal na další ročník?

Mám přislíbený stejný budget jako na tuhle sezonu. V penězích teda snad problém nebude. Spousta hráčů neměla podepsané smlouvy, ale kostru týmu už jsme vytvořili tak ze 75 procent, jen ještě některá jména nemůžeme zveřejnit. A ještě chceme najít tak dva tři hráče. Věřím, že postavíme silný tým. Ale i letos se ukazuje, že se rozhoduje na ledě, ne na papíře.

Mrzelo vás, že se vaši předchůdci Radim Vrbata a Václav Nedorost rozhodli nedoklepnout sezonu po vašem boku?

Samozřejmě trochu jo. Ale chápu jejich argumenty, měli jinou vizi a nechtěli být, v uvozovkách, pod mým rozhodovacím vedením. I když já bych neměl problém o všem společně diskutovat. Kluci aspoň zůstávají v klubu jako trenéři mládeže. Na začátku jsem se jich na pár tipů zeptal. Nabídli mi, že mi kdykoliv rádi poradí.

Jaké je dělat práci, na kterou předtím byli určeni dva lidé?

Začátek byl fakt hodně těžký. Byl jsem hozený do vody a musel jsem se naučit plavat. Teď už mi přijde, že tuhle funkci dělám dva roky, ne pár týdnů. Rozhodně se nenudím. Neměl jsem čas přemýšlet, kolik práce vlastně dělám. Ale mám kolem sebe v kancelářích super tým. Nejsem na všechno sám, žádná one man show, jak to na první pohled může vypadat.

Jste rád, že jste do toho šel a nabídku vzal?

Mám rád výzvy. Ale na bilancování ještě přijde čas. Akorát se snažím použit z chyb, které samozřejmě taky dělám. Neříkám, že odvádím super práci, to musí zhodnotit jiní.

Co řekla rodina na to, že na rozdíl od hráčské kariéry si velkou část práce taháte domů?

Žena se mě ptala, jestli se vůbec se mnou může bavit, když čas doma trávím převážně na telefonu a na počítači (usmívá se). Teď už si dokážu práci víc dávkovat. Ale furt se učím a asi ještě dlouho budu. Moje role je hodně rozmanitá a času na rozkoukání fakt moc nebylo. Nečekal jsem, že se tak rychle vrátím do vrcholového hokeje. Dal jsem si volné léto na odpočinek, ale plánoval jsem u hokeje zůstat. Trávím u něj zatím celý svůj život. Taky proto jsem si dodělal trenérskou B licenci.

Najdete si čas na trénování synů v Poděbradech?

Už moc ne. Koučuju jenom toho staršího. Trénovat vlastní dítě je trochu zvláštní, protože na něj koukám jinýma očima. Není to příjemné, nechci mu dávat žádné výhody. Tolik ho nechválím, což mi on taky vracel a když jsem ještě hrál, taky mě málokdy pochválil (usmívá se).

Nezvažoval jste, že byste se radši dal na trenérskou dráhu?

Laik si asi řekne, že trénování je snadné, ale já si to nemyslím. Navíc jsem hodně impulzivní a na střídačce bych asi nedokázal krotit emoce. Ještě jsem podle mě zatím nedospěl k tomu, abych byl dobrý kouč. Na takové věci musí člověk dozrát. Měl jsem to podobně s jógou, kterou žena dělá a dřív jsem se tomu smál. Ale posledních pět let mi jóga hodně pomáhá regenerovat.

Nakonec vás manželka přemluvila?

Jo, pořád na mě tlačila. Zkusil jsem jógu ještě při angažmá v Liberci a chytlo mě to. Chodil jsem dokonce třikrát týdně. V pondělí jsem si kvůli tomu i přivstal a byl jsem pak úplně znovuzrozený. Hlava si odpočine, tělo se protáhne.