Článek
Stejně jako do čtvrtfinále s Chomutovem jste nastupovali po dlouhé zápasové pauze. Jak jste se s ní tentokrát srovnali?
Prvních deset minut bylo hodně těžkých, nohy moc nejezdily, člověk byl zadýchaný. Ale pak už jsme předváděli i dobré věci, dostávali jsme se do tlaku… Je pravda, že ty pauzy nejsou jednoduché, je to zvláštní, nikdy jsem to moc nezažil. Měli jsme pár dnů volna, pak člověk musí hodně trénovat v zápasovém tempu, aby nebyl překvapenej.
Byly zlomovým okamžikem zápasu dva góly Liberce v přesilovce pět na tři?
Každopádně, tohle rozhoduje. My jsme se v pauze přesilovkám věnovali a skvělou práci odvedli kluci na brankovišti. Každý má svou roli, takhle by to mělo vypadat.
Tři góly jste dali po střelách z dálky a clonění před gólmanem. Může to být recept?
Rittich je výborný gólman, plno nám toho také dneska chytil. Ale myslím, že jsme byli hokejovější, vytvořili si tlak a bylo jen otázkou času, kdy padnou góly.
Bylo důležité, že jste zůstali trpěliví i před třetí třetinou?
My jsme vedli 2:1 a šli do závěrečné třetiny s tím, že nechceme zalézt, ale hrát aktivně. Z toho pramenily jejich fauly, my je potrestali a na konci se stalo to, co se stalo.
Závěr byl hodně vyostřený. Vy jste po vašem gólu něco pokřikoval směrem k boleslavské střídačce, pak jste si vyměňoval názory s Tomášem Urbanem…
To je hráč, který má dva metry a jestli si myslí, že mě tím rozhodí… Něco tam na mě štěká, tak ať si mluví, mně to je jedno. Já vím, že to budou zkoušet. My chceme hrát hokej, určitě si nenecháme vlézt pod kůži tyhle typy hráčů, ale také neustoupíme ze žádného souboje.
