Článek
Na zádech měl ještě číslo 17, na tváři byla jen trocha toho chmýří, takže žádná typická bradka a pod dresem pořád chyběl ikonický rolák. Kladno zamířilo k 10. kolu do Karlových Varů, které ještě měly svou domovinu ve zdejší „plechárně“, a právě tady, 6. října 1998, zažil velkou premiéru Tomáš Plekanec (15 let a 340 dní).
„V té době trénoval Ota Vejvoda starší a dával příležitost skoro každému juniorovi, který tam hrál. Vystřídali postupně v sestavě snad celý juniorský mančaft,“ vzpomíná Plekanec po čtvrtstoletí.
Tehdy dostal v sezoně tři zápasy, aniž by nejspíš kdo tušil, v jakou hokejovou legendu jednou dozraje. „V té době jsem ani nebyl s áčkem v kabině. Převlékali jsme se v šatně juniorů a odtud chodili na led,“ vybavuje si.
Je úsměvné, že jména ústředních figur se na Kladně nikterak nezměnila. I teď Plekance trénuje Otakar Vejvoda, tedy syn kouče, který ho do áčka vytáhl, klubovým šéfem je stejně jako tenkrát Jaromír Jágr, ale i tady je to nyní ten mladší.
Pro Plekance je zároveň 6. říjen 1998 dnem, kdy se mu splnilo velké klukovské přání. „Odmalička jsem chodil na Kladno a mým snem bylo jednou za něj hrát ligu. Dál jsem samozřejmě neviděl, protože NHL v té době moc v televizi nešla, skoro nic jsme o ní nevěděli. A národní mužstvo pro mě bylo taky daleko, takže jsem žádné velké cíle neměl. Ty přicházely až postupně, nabalovalo se to draftem, juniorskými reprezentacemi…“
Jak to skončilo, víte. Plekanec si v NHL střihl 1001 zápas, za reprezentaci odehrál 11 světových šampionátů i dvě olympiády. A pokud mu zdraví i slušná forma vydrží, mohl by se během příštího ročníku dočkat 2000. utkání v seniorské kategorii.
To s číslem 1 ale dnes slaví 25. výročí.