Článek
Nový kontrakt jste podepsal na dva roky. Jak dlouho jste se rozmýšlel, jestli v Karlových Varech zůstanete?
Fakt dlouho. Asi tři měsíce. Nabídek jsem měl dost z extraligy, zvažoval jsem i Finsko. Ale rozhodl jsem se zůstat. Snad to bude dobrý krok. Teď jsem tu spokojený.
Týmové ambice byste ale v jiném klubu mohl mít větší.
Já se chci dostat co nejvýš s Energií. Změnili se majitelé, měl by se navýšit rozpočet. Věřím, že se týmově posuneme. Jsem tu deset let a pořád se motáme ve spodku tabulky, už by to chtělo změnu.
V této sezoně však vypadá, že budete rádi za předkolo. Jak ji zatím hodnotíte?
Na konci roku jsme odehráli hodně špatných zápasů. Čtyřikrát v řadě jsme prohráli a řekli jsme si, že musíme úplně všechno změnit. Začít od nuly, jako kdyby byla nová sezona. Trenér udělal „bububu", znovu jsme začali pořádně pracovat na ledě i mimo něj. Už bylo načase, tabulkou jsme se pořádně propadali. Strašák je pořád blízko. Ale jestli budeme hrát jako v posledních zápasech, nemusíme se bát.
Na vás tým hodně spoléhá, z útočníků jste druhý nejvytěžovanější. Jak si svou roli užíváte?
Hodně. Před sezonou přišel nový kouč David Bruk a ten mi věří. Snažím se důvěru co nejvíc splatit. Jsem moc rád, že dostávám prostor v první lajně, na přesilovce i v oslabení. To je hlavní důvod, proč jsem se tu rozhodl zůstat.
Ondřej Beránek v této sezoně nasázel za Karlovy Vary už 17 branek.
Berete už Karlovy Vary jako domov?
Strávil jsem tu velkou část života. V Havlíčkově Brodě mám rodinu, tam je půlka domova. A druhá půlka tady. Manželka z Varů pochází, narodili se nám tu dva synové.
Díky čemu jste si město tak oblíbil?
Příroda je tady naprosto úžasná. Jsem vášnivý myslivec a rybář, takže kopce a lesy v okolí, to je pro mě něco nepopsatelného.
Zajímavé koníčky. Jak jste se k nim dostal?
Mám je v rodině. Myslivost se dědí z generace na generaci. V tomhle prostředí jsem vyrůstal. S tátou jsem krmil zvěř, starali jsme se o přírodu, chodili jsme na ryby. Když jsem přišel domů ze školy, hned jsem zamířil do lesa nebo k vodě. Je to můj druhý život.
A v současnosti si na něj najdete kolik času?
Samozřejmě je to těžší, s hokejem a dvěma dětmi, ale manželka je tolerantní a snažím se chodit co nejvíc. Nemohl bych bez toho žít. Hokej je důležitý, ale není pro mě vším. Potřebuju regeneraci a odreagování, příroda je nejlepší relax. Můžu si vyčistit hlavu, na všechno mám klid. Baví mě starat se o zvěř. Znám tu jednotlivé jeleny od malička, to je prostě paráda (usmívá se).
Účastníte se i honů?
Střílení k tomu patří, ale je pro mě až na posledním místě. Líbí se mi, že jsem se díky tomuhle koníčku taky skamarádil se spoustou kluků. Dostal jsem se do mysliveckých sdružení. Jdeme si sednout na pivo, probereme všechno. Pořádají se schůze, myslivecké plesy, hony. Taky proto jsem chtěl zůstat ve Varech.
Pomáhá vám tenhle relax i na ledě?
Určitě. Psychická pohoda se na ledě rozhodně odráží. I díky dvěma dětem nemyslím na hokej, když přijdu domů. Věnuju se klukům, a to je krásné.
Letos se cítíte obzvlášť dobře? Sedmnácti góly už jste překonal své střelecké maximum z ročníku 2019/2020.
Statistiky moc nesleduju, ale mám pocit, že mi to lepí. Něco mi do branky napadalo a hned si víc věřím. A hodně mi pomáhají spoluhráči. Jirka Černoch i Petr Koblasa jsou perfektní parťáci, už si přihráváme i poslepu. První rok mám fakt pevnou lajnu, předtím sestava hodně rotovala.
S Jiřím Černochem jste navíc v této sezoně i potřetí dostali pozvánku do reprezentace.
Krása. Hrát za národní tým je samozřejmě čest. Letos mi to vyšlo vždycky. S Jirkou jsme za nominaci ohromně rádi. Jedu do Švédska s pokorou, budu makat naplno.
Přípravných zápasů v českém dresu už máte na kontě během pěti let už 29, ale vrcholný turnaj vás zatím minul. Je letos velká šance to zlomit?
Věřím, že jo. Byla by to nádhera. Splněný sen. Cesta je ale ještě daleká.
Ondřej Beránek dostává pozvánky do národního týmu pravidelně posledních pět let.
Díky čemu mají Karlovy Vary tak časté zastoupení v národním týmu?
Celou kariéru čerpáme z kontinentální juniorské ligy (MHL), kterou jsme s Energií hráli. Díky zápasům proti nejlepším ruským týmům jsme získali ohromné zkušenosti. Vary z toho dlouho těžily.
Jak vzpomínáte na svůj odchod z Havlíčkova Brodu na západ Čech už v 15 letech?
Juniorka Brodu spadla z extraligy a rozhodně jsem nechtěl hrát 1. ligu. Když přišla nabídka zkusit Vary, šel jsem do toho. Odejít v tak mladém věku od rodičů nebylo snadné, ale za rozhodnutí jsem rád. S dorostem jsem hned vyhrál titul a probojoval se do MHL. Nakoplo to můj hokejový život. Ale tehdy jsem rozhodně nečekal, že ve Varech zůstanu doteď (usmívá se).
