Článek
Po jarní operaci kolena jste naskočil do sezóny až v sobotu, jak jste se cítil?
Žádná sláva. Fyzicky jsem vydržel, ale herně mi to nešlo, jak bych si představoval. Začít sezónu koncem listopadu je dost těžké, pro mne naprosto nezvyklé. Citelně mi chybí zápasová zátěž a taky mě mrzí, že jsem se na Kladně uvedl porážkou.
Jste hráčem Budějovic, bylo pro vás překvapením hostování v kladenském dresu?
Seběhlo se to dost rychle, ale kdybych nesouhlasil, nejsem tady. V pátek jsem přijel s budějovickými hokejisty na zápas do Kladna a už tu zůstal, abych hned v sobotu nastoupil. Jsem za tu šanci rád. Po osmi měsících jsem si mohl zahrát zápas, to je úplně něco jiného než pouhý trénink. Domluva s Kladnem zní do konce roku, až pak se uvidí, jak a kde budu pokračovat. Zatím tu bydlím v hotelu, ale i to se bude brzy řešit.
Jak se vám hrálo v útoku s Paterou a Procházkou?
Hned jsem si vzpomněl, jak jsme spolu váleli před pár lety ve Vsetíně, to byly fajn časy. Sledoval jsem je už v pátek z hlediště, jestli dělají stále stejné věci, abych se dokázal přizpůsobit a nekazil jim to. Sice jim je taky už dost přes třicet, ale na rozdíl ode mne se vůbec nezměnili, na mě se ten věk a nyní i dlouhá pauza nějak víc projevily. Musím se snažit herní manko co nejrychleji dohnat, aby ten rozdíl už příště nebyl tolik znát.
Na přesilovky jste s nimi ale nechodil...
Udělali jsme dohodu, že přesilovková formace Kladna zůstane ve složení, jak je zvyklá a navíc se jí opravdu daří. Mým úkolem bylo chodit na oslabení, mám vůbec na ledě spíš defenzívní úkoly.
Jaké bylo přijetí v kladenské kabině?
Úplně v pohodě, i když v Budějovicích je teď euforie z prvního místa a tady je atmosféra trochu odlišná. Určitě se budeme snažit té jihočeské náladě i na Kladně přiblížit.
Během rekonvalescence jste v Budějovicích pomáhal klubovému marketingu, co vám to dalo?
Pracoval jsem v obchodním oddělení, kde se dařilo mého jména využívat ke shánění peněz. Bylo to víceméně z donucení, ale klub pro mě také hodně udělal, takže jsem mu vlastně něco vracel. Rozhodně to ale nebyla žádná předzvěst, že by se ze mne měl stát úředník.
Nebavilo vás to?
Tak to nemohu říct, ale chodíval jsem domu utahanější než z tréninku, sedět v kanceláři není zrovna povzbuzující pro člověka zvyklého na vrcholový sport. Prokládal jsem to ale i tréninky, takže jsem se věčně pohyboval mezi kanceláří a ledem.
Nepřepadly vás i myšlenky na konec hokejové kariéry?
Zranění i následná rehabilitace byly hodně náročné a hlavně bolestivé. Takže i takové věci mně hlavou docela často proběhly. O to jsem raději, že jsem se zase dokázal vrátit na led.
