Článek
Ve třetí třetině Boleslav tlačila a mohla snížit dvougólové manko v přesilové hře. Lantoši vypálil z levého kruhu, Bartošák se kvůli kontaktu s clonícím Skalickým zvláštně přetočil a nakonec jeho ránu vytěsnil. „Byla to haluz, ale beru ji. Takhle jsem zákrok rozhodně neplánoval, škobrtnul jsem o protihráče,“ usmál se 30letý brankář.
Tenhle moment demonstroval domácí nemohoucnost. „Už ani nechytal a my ho stejně trefíme,“ povzdechl si jen nový kouč Bruslařského klubu Richard Král. Přitom Středočeši šance měli, podle pokročilých statistik nasbírali 3,45 očekávaných gólů. Realita? Nula nula nic.
„Nezávidím jim to. Musí to být strašné,“ litoval posledního klubu extraligy bývalý spoluhráč David Šťastný, jenž v Boleslavi strávil posledních pět sezon. „Dýchlo to na mě. Poprvé jsem byl v hostující šatně. Ani jsem nevěděl, kde jsou záchody a sprchy,“ culil se útočník. „Ale jinak mi to přišlo, jako kdybych ani neodešel. Prožil jsem tu hezké momenty,“ vzpomínal.
Tentokrát však stál na opačné straně barikády a sledoval, jak Středočechům injekce v podobě změny trenéra zatím nezabrala. I kvůli bezchybnému Bartošákovi, jenž v první třetině zapsal jen tři zákroky, ale pak na něj přeci jen střely létaly. Pomohla mu však obrana 21 bloky.
„Na začátku jsem byl trochu studený. Až na pár pasáží jsme byli jednoznačně lepším týmem,“ liboval si po třetí hradecké výhře v řadě. „Po porážce v Liberci byla porada ostřejší. Vyžvýkli se i kluci, kteří normálně nemluví. Sáhli jsme si do svědomí a teď vyhráváme. To znamená, že něco děláme dobře,“ líčil kopřivnický rodák.
Zamrzel ho jen odchod brankářského kolegy Henriho Kiviaha. „Bylo mi to líto. S Kivim jsme byli výborní kamarádi a parťáci,“ připustil Bartošák. O rok mladší Fin se vrátil domů do SaiPy, ovšem hned v prvním zápase za beznadějně poslední tým ligy inkasoval devět gólů.
Ze stejného celku, kde se mu rovněž nedařilo, pak přišel do Mountfieldu český gólman Jan Lukáš. „Znám se s ním několik let. V tréninku nám to zatím funguje,“ pochvaloval si Bartošák.