Článek
Co se s Vítkovicemi stalo v polovině utkání?
Přijde mi, že jsme přestali hrát, už jsme nebyli aktivní. Když jsme jim hráli do těla, napadali je a tlačili, tak si ani nečichli. Dali jsme na 3:0, neproměnili poloúnik a od té doby jsme se zavřeli u nás v pásmu. Ani ne u nás v pásmu, hráli jsme střední pásmo. Ani vepředu ani vzadu. S takovým týmem jako Třinec nemůžeme přestat hrát, umí trestat. Předvedli to už v Liberci, na ledě nejlepšího týmu, a teď to se šťastným koncem předvedli i u nás.
Byla využitá třinecká přesilovka pět na tři klíčový moment utkání?
Samozřejmě, Šídlo nešťastně vyhodil puk, ale to se stane. Ale i když jsme pak dostali gól na 2:3, tak zkušené tým by si takový výsledek pohlídal a hrál tak, aby se mu nestalo to, co nám. Nám se tam během dalších sedmnácti minut objevil hráč pětkrát sám před bránou, to asi není úplně v pořádku. Neřekl bych, že to byla přímo zlomová nebo klíčová situace. Spíš jsme se od toho měli nakopnout a hrát, co máme.
Zpředu Erik Hrňa z Třince a brankář Vítkovic Patrik Bartošák.
Nezačali jste se bát?
Připadalo mi, že jsme se začali bát od našeho gólu na 3:0. Měli jsme tam jednu šanci a od té doby nic. Ani vepředu, ani vzadu. Připadalo mi, jako bychom se z nich doslova pos..li. Báli jsme se to utkání dotáhnout do vítězného konce. Nevím, jak to říct jinak.
Jak se vám chytalo po zranění?
Dobře. Když je člověk v adrenalinu, tak jsem to necítil. Teď když se uklidním a sednu si v kabině, tak to začíná bolet, ale v zápase jsem nic necítil. Chytalo se mi po fyzické stránce výborně.
Vítkovický Ondřej Roman (vpravo) před brankářem Třince Šimonem Hrubcem.
Kdy jste se dozvěděl, že budete chytat?
Ve středu, ve čtvrtek. Zkoušel jsem to na ledě, šlo to, ve čtvrtek už bylo jasné, že jsem zahojený natolik, abych se mohl vrátit.
Play off se blíží a klidně se může stát, že narazíte na Třinec. Jak by se vám to zamlouvalo?
Byl bych rád, protože tyhle zápasy mají atmosféru, chodí diváci, lidi to zajímá, mluví se o tom. Samozřejmě by to byla hodně těžká série, ale já bych to určitě uvítal.
