Článek
„Úplně nejvíc mě překvapilo samotné město. Strašné masy lidí a dopravní chaos. Místní lidé jsou však pokorní, takže angažmá bylo pěkné," liboval si Bakoš.
Tým z předměstí Pekingu, který je svojí populací 20 miliónů obyvatel podstatně lidnatější než celá Česká republika, ve své premiérové sezóně v nadnárodní soutěži nezklamal. Pronikl dokonce do play off, kde však v prvním kole vypadl s pozdějším finalistou Metallurgem Magnitogorsk. „Hokejově to bylo dobré, protože šlo o KHL. Jinak ale Číňané vůbec nevědí, co je hokej," culí se slovenský křídelník, jenž zažil během domácích duelů řadu komických scén. „Prohrávali jsme 0:2, na stadiónu panovalo velké ticho a pak se dva naši hráči na ledě srazili a oni začali obdivně hučet a volat wau. Vůbec si nevšimli, že šlo o dva domácí hráče. Byli šťastní," popisuje Bakoš, že jeden z nejoblíbenějších a nejpopulárnějších sportů v Česku byl pro Číňany španělskou vesnicí.
„Snažili se nám vytvořit co nejlepší zázemí, ale nebyli v tom tak zběhlí, takže chyb bylo hodně. Věci okolo, jako například hokejky nebo výzbroj, trochu nefungovaly. Ale stále za námi chodili a omlouvali se za to. Chtěli se učit a člověk to tedy chápal," říká.
Nově vzniklý klub bojoval i s nízkým zájmem fanoušků. Na úvodní domácí duel do multifunkční arény LeSports Center, která byla v roce 2008 během letní olympiády v Pekingu dějištěm basketbalového turnaje, dorazilo skoro osm tisíc příznivců. Jenže poté se klub kvůli vytíženosti arény (basketbal a koncerty) přesunul až do začátku prosince do „exilu" ve více než tisíc kilometrů vzdálené Šanghaji, kde diváky zápasy nelákaly. I kvůli vysokým cenám vstupenek.
„Vytvořili jsme negativní rekord. V šestitisícové hale přišlo na zápas s Nižněkamskem jen 550 lidí," připomíná Bakoš nejnižší návštěvu na utkání v historii KHL. „V Pekingu jich chodilo víc. Ale třeba šest tisíc lidí v aréně s čtrnáctitisícovou kapacitou působilo komorně. A za modly pro fandy jsme určitě nebyli, možná kdybychom tam hráli ping-pong," směje se rodák ze Spišské Nové Vsi.
Keenan vsadil na jiné hráče
V Kunlunu se sešla mezinárodní parta hráčů, které vedl ruský kouč Vladimir Jurzinov mladší. Základ kádru tvořil vedle dvou Slováků mix borců z Ruska, Kanady, USA, Finska, Švédska a Francie. V kabině tak byla slyšet hlavně angličtina, i když na soupisce figurovali i dva domácí hokejisté.
„Ve městě spousta lidí umí anglicky, někteří spíš čínsko-anglicky, i já se ten rok teprve začal učit anglicky, takže jsem si s nikým ani moc nemohl popovídat. Ale jsem za to rád. Naučil jsem se trochu i rusky. Byla to dobrá škola do života," tvrdí Bakoš. Ve snaze proniknout do tajů čínštiny ale pohořel. „Je to velmi těžký jazyk, přesto jsem se pár slov naučil. Ahoj se řekne ni hao a ni hao ma zase znamená, jak se máš. Umím také říct děkuji - xiexie," směje se zkušený křídelník, který občas kvůli smogové situaci používal roušku.
Číňané se pokoušejí hokej v zemi zpropagovat a zpopularizovat, vždyť Peking uspořádá v roce 2022 zimní olympijské hry. „Progres tam byl vidět už teď. Stavějí tréninkové haly pro děti. Budují jich desítky. Zavolali si Kanaďany a Američany, aby je hokej naučili," líčí Bakoš.
V daleké čínské destinaci pobýval na hotelu a společnost mu během sezóny dělal hlavně jeho krajan a klubový spoluhráč Tomáš Marcinko. „Přijela za mnou i manželka s dcerou. Číňané z našeho mužstva nás vzali na místa, na která se turisté moc nedostanou. Poznali jsme jejich kulturu z nitra a líbila se nám. Ale rodina tam se mnou byla jen měsíc a půl, protože hodně dnů jsme strávili na tripech," připomněl Bakoš také náročné cestování na zápasy, kdy tým strávil v letadle někdy i osm hodin.
Další starty za Peking ale nepřidá, rozhodl se vrátit zpět do Liberce, s nímž v loňském roce vybojoval mistrovský titul. „Byli jsme S Kunlunem předběžně domluvení na další spolupráci, jenže pak vyměnili trenéra. Angažovali Kanaďana Mikea Keenana a ten chtěl v mužstvu jiné hráče. Takhle to holt v hokeji chodí," dodal na závěr Bakoš, který v dresu Rudé hvězdy nastoupil včetně vyřazovací části k 52 utkáním s bilancí 12 gólů a 11 asistencí.
