Článek
Třinečtí přiznali, že se jim po vašem vyloučení do konce utkání ulevilo. Že s vámi odešla polovina útočné síly Chomutova. Vyčítal jste si svůj předčasný odchod do kabin?
Tak já jsem sám neodešel, mě vyhodil rozhodčí. Já bych klidně hrál do konce, ale bohužel. Nemůžu si vyčítat, že jsem hrát nemohl.
Za co jste dostal ty dva desetiminutové tresty?
To se asi musíte zeptat jeho. Asi za protesty, nebo že jsem mávl rukou. Nevím.
A protestoval jste? Ta druhá desítka už byla za řeči?
Pak už jsem samozřejmě protestoval. Ale to je jedno. Nebudu to rozebírat, nemá to cenu. Bylo by to a jiná slova, než jaká je možné říkat.
Dnes jste více než zdvojnásobil svůj rejstřík trestů. Vysoké tresty moc nesbíráte, čím to, že to dnes tak ulétlo?
Nepamatuji se, kdy jsem dostal naposledy desetiminutový trest, snažím se být na ledě v klidu. Ale tohle bylo..., nevím, dost arogantní a rychlé. Neviděl jsem k tomu trestu žádný pádný důvod, asi tam už jsou nějaké věci z dřívějška, jinak tomu nerozumím.
Zbytek zápasu jste sledoval odkud?
Nedíval jsem se, byl jsem v kabině a poslouchal diváky. Šel jsem se pak kouknout až na penalty.
Od výhry v Třinci vás dělilo čtvrt minuty. Byla to bolestná porážka?
Otočili jsme z nula dva a byli jsme kousek od tří bodů. Asi bychom před zápasem brali i ten bod, ale zbývalo jen čtrnáct vteřin a to docela mrzí.
Omluvil jste se z reprezentačního srazu kvůli zranění, extraligu ale hrajete. Jak je to vážné zranění?
Už jsem to říkal víckrát. Momentálně je to lepší, ale je potřeba to dát do pořádku a v rozehrané sezóně na to moc času není. Musím proto využít tu pauzu v nároďáku.
