Článek
Přestože se Liberec snažil, seč mu síly stačily, aby dokázal urvat alespoň jednu výhru, nepovedlo se mu to. Z mého pohledu rozhodla zejména vyrovnanost všech čtyř sparťanských lajn. Není to o jedné dvou řadách, vzít to na sebe může kdokoliv.
Osobně se mi nejvíc líbil Lajunen. Herně sice možná není tolik výrazný, ale je u všeho. Je znát, že dokáže hrát tvrdě i technicky. Odehrál opravdu výbornou sérii. Ukazuje se, že Sparta tentokrát vsadila na hráče, kteří jsou velkým přínosem pro tým jako takový a může dojít hodně daleko. I proto, že ve čtvrtfinále ušetřila hodně sil.
A to má ještě v záloze Vladimíra Sobotku, který by se mohl uzdravit. Do play off je to typově stejně dobrý hráč jako Lajunen. Tihle kluci sice třeba nejsou bodově tolik úspěšní, ale jejich síla a neústupnost z nich dělá značku toho nejlepšího hráče pro play off. Přesně takové borce potřebujete.
Od Liberce to bylo spíš hledání a přenos mladých kluků do play off, aby si zvykli, jak to v něm vypadá. Severočeši tím získali ty nejlepší zkušenosti do budoucna. Jejich organizace funguje velmi dobře a s velkou pravděpodobností to nebylo jejich poslední play off.
Obrovským překvapením je pro mě posuzování některých zákroků ze strany rozhodčích. Asi jsem nebyl sám, kdo nechápal trest pro brněnského Kučeříka na pět minut a do konce utkání za zákrok na Abdula.
Tenhle verdikt musel nasekat obrovský zmatek v hlavách všech lidí, kteří hokej sledují. Nikdo nepochopil, proč ten kluk byl trestán tak výrazně. Rozhodčí by si měli uvědomit, že v play off se hraje tvrdě a hokejisti se snaží hrát na hraně možností.
Verdikty rozhodčích při posuzování zákroků by měly být čitelné nejen pro hráče, ale i všechny lidi kolem. Aby každý věděl, za co se trestá. A pokud to lidi nechápou, děláme jim v hokeji akorát zmatek. Logicky se pak ptají, proč jeden zákrok je vyhodnocen takhle a další jinak.
V sérii Pardubic s Hradcem Králové nejen mě přišlo, že některé zákroky jsou přifilmované. A nerozumím, proč se netrestá i tohle. Všímají si toho i fanoušci. A za vrchol považuju už zmíněného Kučeříka, což byl z mého pohledu naprosto čistý zákrok. Nemohl udělat nic jiného. Abdul měl puk na hokejce, Kučeřík do něj šel, aby ho pinčoval a zastavil z boku. Tohle byla velká chyba rozhodčího.
Stejně tak nedokážu pochopit, jak rozhodčí mohli na ledě nevidět posunutí gólmana Hradce Paříka pardubickým Zohornou ve třetím zápase série. Furt dokola řešíme, jestli někdo někomu nepřekáží v brankovišti a pak Zohorna viditelně postrčí nohou brankáře a nikdo z rozhodčích se tomu nevěnuje.
Šéf rozhodčích Pešina vysvětloval, že sudí Hradil měl před sebou záda bránícího hráče, ale to pro mě vysvětlení není. Na ledě jsou čtyři rozhodčí, a pokud to ani jeden z nich nevidí, pak je to o jejich špatném postavení.
A to je obrovská chyba. Protože kdyby si Tomáš Martinec nevzal trenérskou výzvu, celá série už mohla být dávno rozhodnutá. Jsem schopen omluvit chybu rozhodčího, ale nemůže jít o chybu, která může ovlivnit zápas nebo dokonce celou sérii. Na ledě jsou rozhodčí čtyři a tohle už pak je alibismus, ne rozhodování.
Když porovnám, jak čároví rozhodčí skvěle posoudili situaci v prvním zápase Sparty s Libercem, kdy nepískali ofsajd a Rychlovský díky tomu dal první gól, se zákroky Kučeříka se Zohornou… Rozhodčí tím do toho vnášejí zmatek i samotným hráčům. Ti pak nemají šanci vědět, co si ještě dovolit můžou, a co už ne.
Co bylo v základní části naprosto běžné, teď najednou není. Přitom v play off by měl rozhodčí nechat hru plynout a nastolit třeba volnější metr. Ale hlavně to nesmí být zmatečné. Jinak se v tom všichni ztrácíme.
Milan Antoš
Milan Antoš je bývalý hokejový útočník, dnes spolukomentátor ČT. Dvanáct sezon hrál českou extraligu, nastupoval za Slavii, Plzeň, Jihlavu a za Ústí nad Labem. S Pražany získal v roce 2003 titul a o rok později stříbro, se Západočechy vybojoval v roce 2000 bronz.