ANTOŠOVA BŘITVA: Šancí už Bartošák dostal mnoho. Tohle začíná být konec jeho kariéry

Ostravský celek všechny válcuje, v první desítce kanadského bodování má čtyři hráče. K zamyšlení je ale něco jiného… Chance liga by měla být soutěží, která vychovává hráče pro extraligu a ta by si je v ní měla hledat a pak je u sebe etablovat.

Jenže v praxi to vypadá jinak, což dokumentují třeba Vítkovice. V extralize mají stejně bodů jako poslední Kladno, přesto hráčů z Poruby používají jen minimum. Moje vysvětlení? Když koukám na utkání extraligy a Chance ligy, ten rozdíl začíná být čím dál větší. Viděl jsem několik zápasů naší druhé nejvyšší soutěže a kvalita tam není taková, jakou bych si nejen já představoval.

Zastavím se u jediného jména, které by do budoucna mohlo skočit do extraligy, a tím je porubský útočník Vojtěch Střondala, třetí v bodování Chance ligy. Kluk s ročníkem narození 2000, pořád je čas s ním pracovat. Jenže jaký by byl ideální počet hráčů na tým, kteří by měli mít šanci dostat se do extraligy? Myslím, že v každém týmu by měli být na hraně alespoň dva tři, kteří se o to perou.

Přestože jsem před měsícem sledoval výborný hokej v derby Prostějova s Přerovem, vidím i zápasy, které jsou nudné a úplně o ničem. Chance liga opravdu pokulhává a má vlastně jen suverénní Porubu, která si dělá, co chce.

Na závěr se ještě musím zastavit u Patrika Bartošáka. Na všech sociálních sítích se jako lavina spustila šuškanda a všichni fanoušci Hradce Králové prý už vědí, co se stalo. Po dopingu v letošním play off a hráčích čekajících na verdikt jde o další knokaut pro Mountfield.

Kauza Bartošák zatím oficiálně zůstává v utajení. Hradec ho postavil mimo kádr a čeká na oficiální potvrzení a podrobnosti od policie. Podle věcí, které se povídají, Bartošák buď pil, boural, nebo obojí. Nikdo se k tomu nechce vyjadřovat, což je pro někoho pochopitelné, pro mě ale úplně ne. Někdo k jeho případu měl okamžitě zaujmout jasné stanovisko. Když už ne klub, tak hráč samotný rozhodně ano. Měla přijít omluva, vysvětlení nebo pokání. Cokoliv. Fanoušci by si zasloužili znát pravdu.

V souvislosti s Bartošákem si vždy vybavím příběh Martina Réwaye. Vynikající útočník, ale taky průšvihář, kterému se pořád dávaly nové a nové šance. Jenže on je nikdy nechtěl uchopit.

Z Bartošáka začínám mít úplně stejný pocit. Šancí už dostal mnoho, sám se ale ze svých problémů neumí dostat. Myslím, že to začíná být konec jeho kariéry, pokud sám nezjistí, že je potřeba začít jinak. Přešlapy, kterých se dopustil, jsou zásadní. Tady už to není o další šanci a omlouvání, že se to může stát.

Kluby už si uvědomují, že takového hráče vlastně ani nechtějí, protože si kvůli němu samy způsobují problémy. Nedělá to dobrý dojem nejen na fanoušky, ale ani na spoluhráče. Můžou si pak říkat. „Hele, on si tady může dovolit úplně všechno.“

Teď je řada na Bartošákovi, aby se k tomu postavil. Buď léčením, nebo úplnou změnou toho, co dělá.