Článek
Překvapilo mě, jak jeho příchod k Chemikům zvedl tak obrovskou vlnu emocí. Až mě to šokovalo. I proto, že za Litvínov často hráli, nebo ho i trénovali jeho odchovanci nebo lidé s klubem spjatí, a Růža mezi ně prostě patří.
Teď se domů vrátil po dlouhých 32 letech a myslím, že už Litvínov mohl trénovat dávno předtím. Jenže spousta lidí mu nemůže řadu věcí odpustit, takže i proto jeho návrat do mateřského klubu vyvolal takové haló.
Na druhou stranu, hned při jeho prvním zápase na střídačce Litvínova se na něj diváci přišli podívat. Přes čtyři tisíce lidí na zápase s Mladou Boleslaví (5:0), to je na Litvínov v aktuální covidové době hezké číslo.
Co se bude s Vláďou Růžičkou dít dál, se uvidí. Litvínov je pro něj každopádně velkou šancí ukázat, jak na tom trenérsky opravdu je.
Spousta lidí už mu nevěří, že se dokáže vrátit mezi trenérskou elitu. Myslí si, že už na to nemá, že jeho doba je pryč. Říkají, že to, co dokázal ve Slavii a zezačátku v Chomutově, dokázal jen kvůli finančním prostředkům, kdy si mohl vybírat své hráče. Teď v Litvínově nemá úplně ideální mančaft a uvidíme po základní části, co s ním dokázal udělat.
Ještě bych se rád zastavil u Akademií. O udělení její licence žádalo 19 klubů, ale Olomouci, Slavii, Přerovu a Chomutovu ji výkonný výbor hokejového svazu koncem minulého týdne neudělil, protože nesplnily stanovené podmínky.
Pokud si někdo myslí, že zásadní změnou rekonstrukce českého mládežnického hokeje bude to, že se někomu něco sebere nebo neudělí, tak to je přece holý nesmysl. Snížením počtu Akademií se peníze přesunou klubům splňující předepsané podmínky, na zlepšení práce s mládeží to ale nebude mít žádný vliv. Tohle k ničemu nepovede. Je to na kompletní rekonstrukci soutěží.
Kvalita našich mládežnických úrovní je na tak nízké úrovni, že musíme čekat, až se zúží, a teprve pak budeme vidět, jak to vypadá. Od příští sezony se má počet týmů v juniorské extralize snížit na 14 a v dorostenecké na 24, rozhodl svaz. Myslím, že je to odpovídající tomu, abychom měli dost velkou členskou základnu a kluci, kteří půjdou z dorostu do juniorů, měli kde hrát.
Zásadní problém ale není v počtu týmů juniorské a dorostenecké extraligy. Potíž je ve svobodném pohybu, který hráči nemají. Když si je někdo vybere, musí si je koupit nebo se s nimi domluvit či je dostat na školu ve svém městě.
Přitom je potřeba a nutnost dostat z každého dorosteneckého týmu v extralize ty nejlepší hráče do 14 juniorských týmů v nejvyšší soutěži. Teď jde o to, jestli tam ty nejlepší hráče skutečně dostaneme. A je úplně jedno, jestli to bude nejlepší hráč z Letňan nebo z Opavy. Při dnešním počítání to znamená dostat je celkem na pět let do extraligy dorostenců a juniorů, kde budou hrát konkurenční soutěž, která je bude pět let vychovávat v tom nejtěžším věku.
Po absolvování žákovských kategorií; kde nám tedy chybí kvalita úplně stejně; musí přijít posun hráčů na pyramidě. Někdo kompetentní musí přijít a říct: „Tihle kluci na to mají a budou se zlepšovat, zatímco tihle hráči na to nemají a zlepšovat se nebudou." A musíš ty dobré kluky mít kam postrčit, aby neodcházeli do Švédska, Finska, Kanady, ale hráli nám tady.
Takhle by měla fungovat hokejová pyramida a konkurenční prostředí. Jenže tak tomu v českém hokeji není.
Milan Antoš
Milan Antoš je bývalý hokejový útočník, dnes spolukomentátor ČT. Dvanáct sezon hrál českou extraligu, nastupoval za Slavii, Plzeň, Jihlavu a za Ústí nad Labem. S Pražany získal v roce 2003 titul a o rok později stříbro, se Západočechy vybojoval v roce 2000 bronz.
