ANTOŠOVA BŘITVA: Dědkovi rozumím, cítím velké zklamání! Utíkáme od sportu, přitom není kam

Winter Hockey Games ve Špindlu mi v podání Jágra s Dědkem dávaly absolutní smysl. S velkou úctou a podporou jsem vnímal akci Litvínova, který před dvěma lety odehrál zápas pod širým nebem proti Spartě v Drážďanech. Ale to nebylo v Česku.

Špindl u nás všichni znají, jezdí tam lyžovat a hrát hokej pod krkonošskými horami by byla obrovská reklama pro hokej a společenská událost. Myslím, že by to třeba otevřelo oči i politikům, kteří mají sport trochu na druhé koleji.

Odložení akce kvůli covidu, že na ni může jen tisícovka diváků, mě osobně strašně mrzí. Kvůli omezenému počtu fanoušků ale mohlo být s Winter Hockey Games spojeno více reklam, které by sice mohly být rušivé, ale aspoň by si celá akce na sebe vydělala a pokryla náklady.

Ve chvíli, kdy chodí na hokej tisíc lidí a méně se o něm mluví, tak tohle mohl být přesně ten moment, který by před Vánocemi zájem o hokej znovu nastartoval. I proto je pro mě velké zklamání, že stejně jako loni na hokej ve Špindlu nedojde.

NHL letos v únoru uspořádala u jezera Tahoe dva venkovní zápasy, na které také nemohli diváci. Vím, že peníze a ceny vysílacích práv v NHL jsou s těmi v České republice nesrovnatelné. Ale i u nás se to prostě mělo zkusit uskutečnit.

Petr Dědek na to byl připravený a chtěl to uspořádat, navzdory covidové situaci. Rozumím strachu organizátorů, že místo sedmi a půl tisíce diváků by jich tam mohlo být jen tisíc. Na druhou stranu, pokud ale ze strachu z covidu přestaneme dělat úplně všechno a budeme se jenom bát, že nám na hokej nepřijde dostatek lidí, tak už neuděláme vůbec nic.

Nevíme, jestli tady covid bude ještě rok nebo dva. Ve chvíli, kdy máme pravidla očkování, se to mělo risknout a ve Špindlu hrát. Nestalo se a přijde mi, že neustále od sportu utíkáme někam jinam a přitom není kam. Jakmile přestaneme sportovat a budeme se jenom bát, tak co budeme dělat? Na co budeme čekat?

Hokej ve Špindlu mohl být zajímavou společenskou událostí, která by mezi lidi vnesla jiný zájem. Zájem, díky kterému by pořád nečetli jen o covidu a mohli se před Vánoci odreagovat.

O víkendu jsem viděl zápas Třince v Mladé Boleslavi, v němž se Oceláři chtěli rehabilitovat po šestigólové prohře v Pardubicích. Doufal jsem, že uvidím skvělý hokej, což se k mému potěšení stalo. Viděl jsem neuvěřitelně profesionální výkon Třince.

Už dlouho jsem neviděl tak dobře hrající tým, který přesně věděl, co má dělat - krátká střídání, přesná souhra obránců, kvalitní útok a celkově vedení hry.

Třinec si celý zápas šel za vítězstvím. Překvapilo mě ale, jakým způsobem ho dosáhl. Jeho hra, to byl mistrovský výkon týmu pomýšlejícího na nejvyšší příčky.

Rozdíl mezi prvními Oceláři a pátou Mladou Boleslaví je v tuhle chvíli 21 bodů. Přijde mi to až neuvěřitelné, protože Bruslařský klub jsem považoval za černého koně soutěže. Boleslav ale nemá náhradu za zraněného střelce Davida Šťastného a proti Třinci vůbec neměla co vymyslet.