Angažmá v cizině si představoval jinak, nakonec se v Plzni usadil natrvalo

Poté, co zkoušel během jednoho léta štěstí v Hämeenlinně a Tappaře, vzal nakonec v roce 2000 zavděk angažmá na Západě. A podle svých slov se musel částečně finančně podílet na svém přestupu ze Zvolena do české extraligy.

Za Plzeň hrál následujících šest sezon, poté nastupoval za Pardubice a Zlín, než se vydal zkusit štěstí opět mimo Česko a Slovensko. S parťákem Pavlem Vostřákem se vydal do švýcarského druholigového Neuchatelu. „Švýcarsko byl můj cíl... S Plzní jsme tam hrávali každý rok v srpnu a vždycky jsem si říkal, že tady hrát musí být nádhera," přiznává. Jenže tohle dobrodružství nemělo šťastný konec.

Prvním varovným signálem měl být příchod do kabiny. „Tam nebyl snad nikdo nad 18 let. Kvalita tam nebyla dobrá, měli jsme to tam těžké. Jako dva cizinci jsme nezvládali vyhrát zápasy sami, takže jsme pořád prohrávali i v té nižší soutěži," líčí v Příklepu. „V Neuchatelu chodili na hokej jen rodiče a kamarádi, takže tam bylo maximálně tak sto lidí. Bylo frustrující tam hrát," pokračuje Andrašovský.

„Klub během dvou měsíců zkrachoval. Přišel jsem do Plzně a díky tabulkám po mně nikdo neskočil... Takže jsem chvíli čekal a po třech týdnech už dost velké frustrace mi zavolal pan Čada, jestli bych vzal Košice," vzpomíná na svůj dočasný návrat do rodné země.

Na konci kariéry si však přece jen dopřál ještě další přestup do zahraničí. Dvě sezony hrál třetí nejvyšší soutěž v Německu za Weiden. „To bylo celkem příjemné až na to, že tam pak nebylo s kým hrát. Majitel si nechtěl moc dát říct a furt tam dotáhl nějakého Kanaďana a ten většinou nehrál, takže to bylo těžké," říká v hokejovém studiu Sport.cz.

V Německu byl údajně oblíbencem fanoušků. Ti prý s oblibou kupovali dresy s jeho jmenovkou. „Majitel říkal, že je rád, že jsem tam hrál a že z reklamního hlediska se to povedlo," dodává.

Více najdete ve videu z pořadu Příklep.