ANALÝZA: Třinec by měl hrát klidný střed, ale trápí ho křeč. Chybí klid, důraz i lídr

Dobrou zprávou pro úřadující šampiony je, že dle pokročilých dat by se měli pohybovat v klidném středu tabulky. V průměru si na zápas vytvoří šance na 2,72 gólu, zatímco soupeř na 2,74 branky. Tedy vyrovnaný poměr. Třinečtí však nezvládají vyrovnané duely. Většinu z porážek utrpěli o gól, případně až s inkasovanou brankou při power play.

Dramatická utkání nezvládají hlavně venku. A v tom je hlavní kámen úrazu. Oceláři na ledě soupeřů uhráli pouhé dva body z devíti střetnutí. Největší rozdíl mezi domácími a venkovními zápasy jsou přesilové hry. Zatímco před vlastními fanoušky využijí třetinu početních výhod, jako hosté se prosadí pouze ve 13 procentech případů. A celkově mají problém i s oslabeními, v nichž patří se 76 procenty k nejhorším v extralize.

Příčinou ale nejsou jen speciální týmy. Třinec postrádá něco, co ho při mistrovských jízdách vždy zdobilo. Tlak do branky, špinavé góly, střelba z nebezpečných pozic. Dobře to dokumentuje statistika zakončení ze slotu, tedy z prostoru, odkud padá až 75 procent gólů. Svěřenci Zdeňka Motáka odsud vyšlou pouhých 27,8 procent pokusu, hůře na tom není žádný tým.

Střelecká deka se projevuje i tím, že třinecká zakončení velmi často nenajdou určený cíl. Téměř třicet procent pokusů totiž zablokují soupeři. To je rovněž nejvyšší číslo v celé soutěži.

Oceláři jsou zkrátka v křeči, chybí jim klid na hokejkách. Chtějí až moc, o to víc přichází nedostatků a individuálních chyb. „Před půlrokem jsme byli nejvíc nahoře, co to šlo, teď jsme nejvíce dole. Je to těžké a víme to. Pořád si něco říkáme, ale na ledě to neděláme,“ uvědomoval si bek Adámek.

Mistr se potřebuje odpíchnout od maličkostí, které v jejich hře aktuálně chybí. Bojovnost, obětavost, vyhrané osobní souboje, důraz před brankou. „Osobně si myslím, že hlavní problém je v nasazení hráčů,“ mínil v pořadu Zaostřeno na extraligu expert a bývalý útočník Milan Antoš.

„Mimo hokejový um, který mají hráči obrovský, tam musí být i obrovská bojovnost. A ve finále vždycky nakonec vyhrává hráč s náturou bojovníka. V Třinci to zatím není. Trenér to z nich musí dostat,“ radil Antoš.

Až nyní Oceláři pociťují, jak moc postrádají válečníka Daniela Voženílka, který k zarputilosti přidával i důležité a vydřené trefy. Slezané teď nemají jasného lídra. A možná až nezdravě se upínají na návrat kapitána Martina Růžičky, který se po vleklém zranění ramene konečně vrátil do tréninku.

Právě 38letý kápo však může být tím, jenž obrátí třineckou formu zpátky na zelenou vlnu. Nejen svou přesnou palbou z levého kruhu, ale především vůdcovskými schopnostmi. Spoluhráče zvládne strhnout. Už brzy zjistíme, jestli to bude stačit. Třinec totiž má rozhodně vyšší kvality, než zatím ukazuje.