Článek
Příčinu těžko hledají trenéři i samotní hráči. „Nevím, v čem je problém. Kdybych to tušil, těch sedm utkání bychom neprohráli,“ uvedl kouč Jan Tomajko. „Kdybych znal odpověď, rád bych k tomu něco řekl. Ale ani jsem o této statistice nevěděl,“ prohlásil útočník Lukáš Nahodil po čtvrtém utkání předkola, které Hanáci prohráli 3:5.
Alespoň část důvodů poodhalí pokročilá data. Hlavní rozdíl mezi obdobím před poslední reprezentační přestávkou a po ní je zejména v kvalitě zakončení. Olomouc se při vítězné domácí šňůře dostala v průměru ke 2,5 očekávanému gólu, v reálu jich však dala dokonce 3,3. A to zejména díky vydařeným přesilovkám.
Přitom počet střel ze slotu, tedy z nebezpečného prostoru před brankou, Kohouti při sedmi domácích prohrách ještě zvedli. Vypracovali si šance dokonce na 2,7 očekávaného gólu na zápas, vstřelili jich však jen 2,4 a inkasovali 3,7.
Důležitým faktem je i forma brankářů. Zatímco jednička Branislav Konrád od listopadu do února pochytal téměř 95 procent střel (skoro 6 gólů nad očekávání), následně šla jeho čísla výrazně dolů. Pod devadesáti procenty úspěšnosti zákroků je v posledních domácích duelech i dvojka Jakub Sedláček, jenž kvůli Konrádově zranění odchytal oba zápasy předkola na Hané.
Zatímco na libereckém ledě si Olomoučtí výborně kryli slot, skvěle čistili předbrankový prostor a naopak z něj dávali góly, v domácích odvetách se situace obrátila. V prostoru, odkud padá nejvíc branek, naopak dominovali Bílí Tygři.
Pro Kohouty, kteří vstupovali do předkola v roli jasného outsidera, je tak možná dobře, že se série pro úterní rozhodující zápas vrací na sever Čech. Tam odehráli dva skvělé duely, na které můžou jen navázat a nemusí lámat nepříznivou bilanci sedmi domácích porážek v řadě.