Článek
Třinecké góly v oslabení během vašeho působení na ledě se už pomalu stávají tradicí.
S Orsim (Jakub Orsava) samozřejmě ze všech sil hlavně bráníme, ale jak bek soupeře na modré zaváhá anebo třeba podklouzne, oba vyrážíme dopředu. Dokážeme se najít. Tentokrát jsem já přihrával jemu a on prostřelil Dolejše - a byl z toho vítězný gól.
Už předtím jste vyrovnal, ale než sudí branku uznal, dvakrát se radil s videorozhodčím...
Byl jsem si jistý, že musí platit. Trefil jsem tyčku, od níž šel puk za čáru, i když gólman branku posunul. Když ale rozhodčí šel podruhé telefonovat kolegovi u videa a znovu se s ním radil, svou jistotu jsem nepatrně snížil. Jedno procento naděje jsem vítkovickému protestu dal.
Je vám jasné, že kdyby platila stará pravidla, gól by nebyl uznán?
Samozřejmě, nová pravidla tentokrát hrála v můj prospěch, pomohla mi (pozn. red.: podle nového výkladu pokud hlavní sudí rozhodne, že by puk vnikl do branky, kdyby byla branková konstrukce ve své normální poloze, branku uzná). Pravidla se změnila i při posuzování zákroků, na vylučování si musíme dávat velký pozor.
Překvapilo vás, že Vítkovice byly tak silným soupeřem?
Vůbec ne! Věděli jsme dobře, že se jako tým zvedly, a navíc jsme si dobře pamatovali, že první utkání na našem ledě vyhrály. Před Vítkovicemi jsme měli respekt a ukázalo se, že oprávněně. Hrály výborně.
