Článek
Jak se seběhlo vaše stěhování ze severu Čech do slovenské extraligy?
Bylo to všechno docela narychlo. O tom, že v Litvínově končím, jsem se dozvěděl v neděli dopoledne na rozbruslení. Takže jsem už nejel s mužstvem k odpolednímu zápasu na Slavii. Cestoval jsem místo toho domů do Prahy a odtud rovnou do Skalice. Ta se domluvila s Litvínovem na mém hostování do konce sezóny, já do toho nezasahoval.
Můžete ještě shrnout svoje litvínovské působení?
Napočítali mi osmatřicet startů, dal jsem dva góly a měl osm asistencí. Není to asi špatná bilance na beka, ale myslel jsem si, že to bude lepší. Pod bývalým trenérem Kýhosem jsem hrál pravidelně, ale když byl odvolán, už jsem nedostával takový prostor. Naposledy jsem nastoupil 22. ledna.
A v úterý jste si odbyl slovenskou premiéru v jámě lvové. Jak berete svůj debut?
V Košicích, kde jsem byl vůbec poprvé v životě, se hrál výborný zápas. Úrovní, rychlostí, hrou do těla byl naprosto srovnatelný s tím, co se odehrává v české extralize. Připsal jsem si i jednu nahrávku. Kluci mi pomohli. V aréně, známé z loňského mistrovství světa, bylo přes sedm tisíc diváků.
Jaké je hokejové prostředí ve Skalici?
Je to malebné městečko zhruba s patnácti tisíci obyvateli. V kabině jsem potkal hodně českých hráčů, ale největší osobností je legendární útočník Žigmund Pállfy. Bez přehánění ikona slovenského hokeje. Ale nebylo to moje první setkání s ním v jednom mužstvu. Hráli jsme spolu asi před sedmi lety za pražskou Slavii.
Uvažoval jste o cílech týmu v play-off?
Momentálně jsme třetí za Košicemi a Slovanem Bratislava. Uvidíme, jak nám vyjde závěr sezóny. Chtěl bych, aby trvala co nejdéle.
Budete dál sledovat českou extraligu?
Doufám, že litvínovští kluci se přece jen dostanou do předkola play-off, i když jsem slyšel, že v úterý nehráli ve Zlíně dobře. A jsem v kontaktu i s bývalými spoluhráči z prvoligového Ústí nad Labem, kde jsem působil do loňska.
