Článek
V osmi zápasech, v nichž jste nastoupil za Čerepovec, máte na kontě šest vychytaných nul, úspěšnost přes 97 procent. Už jste něco podobného v kariéře prožil? V extralize určitě ne. Ale sešel se nám strašně zkušený mančaft. Od konkurentů často slyšíme poznámky, že jsme parta důchodců, jenže teď jsou z toho soupeři dost vyjevení. Naši hráči s tolika zkušenostmi jsou třeba schopni v pohodě celý zápas držet stav 1:0. Na začátku sezóny taky máme dost sil a stojí při nás štěstí. Mně třeba několikrát pomohly tyče, ale to k tomu patří.
Máte odchytány dvě sezóny v CSKA Moskva. Jak z tohoto srovnání vychází Čerepovec? Pár rozdílů se najde. I když v obou klubech působí vynikající hokejisté, ale zrovna třeba v CSKA bylo hodně mladých kluků, kterým nestačilo jen hrát hokej, ale chtěli se i bavit životem. V Čerepovci jsou vesměs hráči, kteří už něco zažili a soustředí se tak hlavně na svoji hru. Klub také není veden tak stroze jako v CSKA. Není tak svázán pravidly, která by měl někdo strach měnit, jako tomu bylo v Moskvě.
To se ale může po pár prohrách změnit. Je pravda, že zatím jsou všichni v klidu, protože se nám daří. Uvidíme později. Na druhou stranu mi třeba Vláďa Vůjtek, který tu hrál, tvrdil, že se toho moc nedělo, ani když byli v tabulce předposlední. V managementu je dost mladších lidí, kteří nejsou až tak svázaní nějakými pravidly.
Jak se s tím, co říkáte, slučuje fakt, že vás klub nechtěl uvolnit pro potřeby reprezentace na Světový pohár? Už před startem soutěže ze mě udělali v klubu jasnou jedničku, třetího gólmana pustili na hostování, a tak by jim na start soutěže zbyl jediný brankář, což se tu nikomu nezamlouvalo.
Přijal jste to v klidu? Postupně jsem je spíš začal chápat. Nakonec jsem se bavil s Vláďou Růžičkou a manažerem nároďáku Zbyňkem Kusým a dohodli jsme se, že nepojedu. Do branky bych se stejně nedostal, ztratil bych tři týdny společné přípravy s Čerepovcem a nikde není psáno, že bych chytal v pohodě. Pokud bych se tedy do branky vůbec dostal.
Jak teď vycházíte s gólmanskou dvojkou Čistovem? Nemáme jediný problém. Viktor je v Čerepovci hodně oblíbený, ale nedává na sobě znát žádné zklamání. Odchytal pár zápasů za béčko, protože trenér Michalev chce, aby byl v permanenci, jelikož sezóna je dost dlouhá. V extralize je konkurence kolikrát mnohem větší. Rusové si to tak neberou. Jsou rádi, když jim běží plat, a v klídku čekají na svoji šanci.
V případě, že byste si dupnul, vám prý ale hrozili vypovězením smlouvy. Je to pravda? Asi to byla krajní varianta, i když se mohla naplnit. Ale těch možností bylo víc, třeba bych nedostával slíbené peníze, co já vím...
V klubu kromě vás působí i další dva Češi, Aleš Píša a Jan Čaloun, netvoříte tam tak trochu uzavřenou partičku? Snad ani ne, i když je pravda, že bydlíme společně v jednom domě. Máme byty nad sebou, ale kolikrát je člověk po tréninku nebo zápase tak unavený, že už nemá náladu někam společně vyrazit. Spíš jsme každý sám. Sešli jsme se ale u přenosů ze Světového poháru. To si pak pokecáme a rozděláme si k tomu třeba i nějakou lahvinku vínečka.
Proč jste se vlastně rozhodl, že sezónu strávíte bez rodiny? Jednal jsem s CSKA a předpokládal, že skončím v Čechách. Proto jsem rodinu poslal domů. Angažmá v Čerepovci byla vlastně čára přes rozpočet. Teď už to nezměním. Praní a žehlení je na mně, ale především se mi strašně stýská a účty za telefon jsou astronomické.
Vladimír Růžička řekl, že na pravidelných turnajích Euro Hockey Tour by rád viděl zejména mladé hráče. Berete už svou reprezentační kariéru za uzavřenou? To mám radost, že to Vláďa řekl, protože bych se v reprezentačních pauzách raději podíval za rodinou. V nároďáku to bylo vždycky fajn, i když jsem nikdy nedosáhl na post jedničky, ale teď už by měli dostat šanci mladší.
V Moskvě jste měl spoustu možností, kam zajít, co v Čerepovci? Město má asi 350 tisíc obyvatel, z toho skoro polovina je nějak spojena s místní ocelářskou fabrikou. Příležitostí na zábavu tolik není, ale jsou tu třeba dvě dobré restaurace, kde se dá posedět. S Moskvou se to samozřejmě nedá srovnávat. Spíš se snažím nějak zatlouct čas. Když se daří v hokeji, jde to o něco líp.
Ve městě jste ale po takovém famózním začátku určitě populární. Co fanoušci? Dá se to vydržet. Hlavně se o hokej zajímají mladí kolem patnácti let. To je stejné jako v Čechách.
Poslední týdny byly v Rusku ve znamení velkých teroristických útoků, dotýkají se zhoršené bezpečnostní podmínky také vás? To byl také jeden z důvodů, proč rodina zůstala v Čechách. V Moskvě teroristické útoky byly, jsou a bohužel asi i budou. Když už tam ale jsem, tak na to určitě nemyslím, to bych se musel zbláznit. Když někam potřebuji dojet, tak si beru taxík. Na zápasy létáme vlastním letadlem. Člověk si říká, že by ho snad nemělo nic potkat...
Určitě sledujete i českou extraligu. Co říkáte na výkony Pardubic, se kterými jste spjat a které ještě neudělaly ani bod? Informace mám přes internet a pak taky od bráchy, který chodí na každý zápas. Z toho, co vím, nezvládly začátek a teď mají taky dost těžký los. Snad to neskončí nějakými vyhazovy. Kluci potřebují bodovat, a jak je znám, pak zase získají lehkost. S nikým z klubu si ale nevolám, kluci mají svých starostí určitě dost.
