Voženílek řádí ve Švýcarsku jako uragán: Tohle jsem nezažil ani v žácích

Zažil jste vůbec někdy tak dlouhou gólovou sérii?

Nezažil. Ani v žácích. Jedenáct zápasů v řadě s gólem je fakt celkem dost. A to jsem kolikrát měl šancí mnohem víc, že jsem mohl přidat i další branky. Sbírám je ale po jednom.

Čemu svou herní pohodu přičítáte?

Měl jsem to štěstí, že jsem od prvního tréninku začal s Honzou Kovářem a hned nám to začalo fungovat. Jsem rád, jak nám to sedlo. Musíme naše výkony potvrzovat, abychom ještě trochu vystoupali v tabulce ze šestého místa.

Cítíte, že jste si hned získal respekt nejen spoluhráčů, ale hlavně soupeřů?

Určitě. Ve Švýcarsku nosí nejproduktivnější hráč dres s nápisem „Top scorer“ a speciální žlutou helmu, takže soupeři už hned vědí, co jsem za hráče. Nějaké články o mně vyšly i v novinách, takže kamkoli přijedeme, soupeři už vědí, kdo jsem.

Na nový herní systém jste si rychle zvykl?

Jako mužstvo hodně napadáme a bruslíme, snažím se hrát dost na puku. Oproti Třinci to jsou dost jiné věci.

Zmiňoval jste Jana Kováře. Předpokládám, že vám je k ruce i mimo led…

Od prvního dne, kdy mě vyzvedával na letišti, mi moc pomáhá a usnadňuje. Vše ve městě i kantonu mi ukázal, stejně jako to, jak funguje naše organizace. V klubu má obrovské jméno, získal s ním dva tituly, čtvrtou sezonu je jeho kapitánem. Můžu mu jenom poděkovat.

Bydlíte přímo v Zugu?

Čtyři minuty pěšky od zimáku. Bydlím, dá se říct v centru, i když je to malé město (zhruba 30 tisíc obyvatel - pozn. aut.). Mají tam nejnižší daně, tak se tam stahují bohatší lidé. V okolí je spousta míst k vyžití. Dá se jet do Lucernu nebo na nádherné hory v okolí. Tři naše děti je mají také rády, je z nich krásný výhled. Je o nás v Zugu výborně postaráno.

Zabydlování na nové adrese proběhlo bez problémů?

Pro mě to bylo celkem jednoduchý, z rodinného hlediska komplikovanější. Hlavně pro nejstaršího syna, který ve Švýcarsku nastupoval do první třídy.

Jak syn nástup do německé školy zvládl?

Měli jsme pohovor s paní učitelkou a říkala, že to zvládá skvěle. První den jsem se ho ptal, jestli mu někdo něco říkal. Tvrdil, že ano, akorát že neví co. (směje se) Německy počítat se naučil rychle, psaní a matika mu taky jdou. A do všeho ostatního se pomalu dostává.

Nebyl zpočátku přece jen smutný, když jste mu oznámil, že se stěhujete z Česka?

Trošku byl. V Třinci jsme měli skvělou partu, bydleli jsme pohromadě, takže tam měl spoustu kamarádů. Je ale ve věku, že si v novém prostředí rychle zvykne. Moje paní to má složitější, protože v Zugu moc lidí nezná a s dvěma nejmladšími dětmi je doma.

Zrovna v neděli dávala na instagram video, jak synci po vašem odjezdu k reprezentaci vytopili koupelnu…

Jo, chlapci občas trošku pozlobí. (směje se) Ve Švýcarsku je skvělé, že malý chodí sám do školy i na tréninky, což jsem si v Česku vůbec nedokázal představit. V Zugu je to normální.

Jak jste na tom s němčinou?

V Zugu víc než polovina města nemluví německy, takže se s ní moc do kontaktu nedostávám. V kabině navíc všichni, včetně trenérů, hovoří anglicky. Němčinu se ani nemám šanci naučit.

Sledujete na dálku Třinec, který se v extralize nachází až na 12. místě?

Sleduju ho pravidelně, a protože se v neděli švýcarská liga nehraje, tak se snažím i na Oceláře koukat. Jsou teď v těžké situaci, ale věřím, že během reprezentační pauzy si k tomu něco řeknou, potrénují a vrátí se tam, kam patří.