Hlavní obsah

Rasistický škraloup mu utnul sen o NHL. Teď Hrabík věří, že cesta zpět vede přes reprezentaci

Internetové vyhledávače budou nejspíš ještě pár let jeho jméno spojovat s rasistickým škraloupem. A taky s exemplárním – až drakonickým – trestem v podobě stopky na 30 zápasů, který za něj hokejový útočník Kryštof Hrabík letos v lednu vyfasoval. Po čtyřech letech pachtění se tak zčistajasna rozplynul sen o NHL, protože v zámoří se z něj okamžitě stala persona non grata. I tak věří, že jednou se mu brány nejlepší soutěže přece jen otevřou. „Tajně v to doufám a pořád je to můj sen. Na největší metu jsem nedosáhl, ale věřím, že by se to mohlo povést. Uvidíme, co přinesou další roky," vyprávěl v úterý Hrabík.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Kryštof Hrabík během pražského tréninku hokejové reprezentace před Švýcarskými hokejovými hrami.

Článek

Stál v útrobách stařičkého zimáku v Edenu, měl za sebou úvodní reprezentační trénink před Švýcarskými hrami a obklopoval ho hrozen novinářů. Byl to jen další důkaz, že i hokejové cesty dokážou být pořádně nevyzpytatelné.

V lednu plnil stránky novin i webů, protože byl ve „farmářské" lize AHL nařčen z rasistického gesta vůči soupeři tmavé pleti Bokodjimu Imamovi. Omlouval se, bránil se, že došlo k nedorozumění, že neexistují žádné přímé důkazy, nicméně jeho zaměstnavatel ze San Jose od něj dal ruce pryč a on tak musel kariéru restartovat v extraligové Plzni.

A hle – stal se platným hráčem do přesilovek, díky své figuře zastane poctivou práci v oslabení, stejně jako při hře 5 na 5. Kouč Kari Jalonen se na něj dokonce zajel párkrát osobně podívat a teď ho i pozval do reprezentace. Necelý rok poté, kdy se ocitl na dně, se ve čtvrtek proti Finsku či v sobotu proti Švýcarsku dočká premiéry v národním týmu.

„Nebylo to nic příjemného a v Americe to dopadlo, jak dopadlo. Už je to za mnou, hodil jsem to za hlavu a koukám jen dopředu. Jsem v Plzni, kde je to parádní. Jsem šťastný za pozvánku do reprezentace, budu se snažit podat co nejlepší výkony. O nároďáku jsem vždycky snil," říká 23letý hráč.

Foto: David Taneček, ČTK

Brankář Hradce Králové Henri Kiviaho dostává gól, vlevo Kryštof Hrabík z Plzně.

Až teď oblékne dres seniorské reprezentace, bude to i jisté zadostiučinění pro jeho rodiče. Po onom incidentu trpěli, těžce nesli slova, která o něm z Ameriky přicházela, jako by byli vinni ze špatné výchovy. „Je to teď pro ně náplast. To celé není jen o mně, ale i o skupině lidí kolem mě. A tohle je pro ně určitým způsobem dárek," popisuje útočník,

Trenér Jalonen ho prozatím zařadil do formace k plzeňskému spoluhráči Kodýtkovi a Jiřímu Smejkalovi, tedy narychlo povalané dvojici za zraněného Zdráhala a Sobotku. Hodlá ho nasazovat do oslabení a očekává od něj silovou hru, která je 194 centimetrů dlouhému pořízkovi vlastní. To všechno jsou dovednosti, kterým se skvěle vyučil v Americe.

„Nedopadlo to, jak jsem si představoval. Ale určitě mi to dost dalo a já se to snažím aplikovat v Česku. A součástí toho je i defenzíva."

Kdo ví, třeba i tyto dovednosti jednou pomohou k tomu, aby internetové vyhledávače i fanoušci si spojovali jeho jméno s mnohem radostnějšímu událostmi.