Článek
Tušil jste, do čeho v Togliatti jdete?
Na rovinu přiznám, že jsem vůbec nevěděl, co mě tam čeká. Měl jsem jen pár informací od agentů, že už v klubu hráli nějací čeští kluci. Ale ti tam byli někdy před osmi lety, město se do té doby docela změnilo. Takže pro mě bylo všechno nové, ale to i pro ostatní cizince, přece jen se Togliatti vrátilo do KHL po určité odmlce.
Nemusel jste pak ani přímo na místě řešit nějaký výraznější problém?
Ne, to ne. Všechno je dostupné, a pokud jde o lidi, tak jsem už přece jen v Rusku párkrát předtím byl, takže se mentalita dala odhadnout. Zvládnul jsem všechno v pohodě, bez zádrhelů. Začátek byl pro mě určitě jednodušší, že jsem tam nebyl sám.
Za klub hraje i další Čech Jiří Hunkes a působí tam také Slováci Karol Sloboda s Peterem Podhradským. Držíte hodně spolu?
Jo, teď už si i víc tykám s ruštinou, ale v prvních týdnech jsem se přece jen častěji obracel na kluky, kteří na tom byli s jazykem a znalostí azbuky lépe.
Dokázal jste se rychle zabydlet?
Byl jsem tam nejdřív měsíc sám bez rodiny, než jsem pro holky zařídil bydlení. Máme malé dítě, takže pro manželku s dcerou to bylo možná trochu náročnější, ale zvládají to dobře a všechno je u nás v pohodě.
Jak se vůbec žije v Togliatti?
Na ruské poměry to je menší město, i když tam žije 700 tisíc lidí. Všechno ve městě se odvíjí od místní fabriky na auta, proto se jmenujeme i Lada. Továrna dává spoustě lidí práci. Je to takový panelákov, nic obzvlášť luxusního. S rodinou jsme si tam zvykli bez potíží.
Stejně hladká byla pro vás i hokejová adaptace?
V Togliatti postavili nádhernou novou arénu, zázemí je také super. Všechno funguje na dobré úrovni, akorát máme problém s výsledky. Jsme v soutěži nový tým a trpíme nevyrovnaností výkonů. Po šňůře pěti vyhraných utkání klidně zase čtyři v řadě ztratíme. Chtělo by to ty zápasy lépe zvládat.
Zatím nejste na pozicích pro play off, odpustilo by vám vedení klubu případně neúčast v něm?
V klubu mají velké přání dostat se hned první rok do bojů o Gagarinův pohár, tak doufám, že se nám to nakonec povede. Jinak by možná přišla nějaká bouřka.
Zasáhla i Togliatti panika s výrazným propadem hodnoty rublu?
Klub bych řekl, že s tím žádné potíže nemá, výplata chodí pravidelně, ale spíš je to problém pro nás hráče z ciziny. Všichni vidíme, kam reálná síla rublu klesla. Bohužel, nedá se nic dělat a snažím se to i moc nevnímat, stejně to neovlivním.
Vaše osobní bilance v kanadském bodování je 7+6, cítíte na sobě jako cizinec větší tlak?
Tlak na moji osobu tam vyloženě není, spíš na klub jako celek. Ani moje herní využití nijak nevyčnívá, pravidelně se točí čtyři lajny až do konce.
Musel jste si zvykat na styl hokeje v KHL?
Pro mě to byla po šesti letech v extralize obrovská změna. Najednou jsem přišel k úplně jinému hokeji, s odlišnými návyky a bylo těžké si zvyknout. Vlastně se dá říct, že si na KHL pořád ještě zvykám a není to snadné.
Co vám dělá největší potíže?
Byl jsem zvyklý hrát jinak, jenže v Rusku mají obrovská kluziště, a kdyby tam člověk jen nahazoval puky a jezdil se někam srážet, tak rozhodně neuspěje. KHL se hraje spíš technicky, někde po rozích, se snahou přečíslit soupeře. Jsem zastáncem toho valit všechno rychle dopředu, ale tam se pořád hra vrací a na něco čeká
Mluvil jste v klubu s trenérem Světlovem o tom, jestli se máte takhle přeškolit?
To by asi nemělo smysl, mně je jasné, že se musím přizpůsobit. V reprezentaci si ale hraju svoje, ten rychle útočný hokej dopředu a agresivní styl, který umím nejlépe celý život mi sedí.
Takže jste přijel domů pookřát?
Dostal jsem se do Česka po více než čtyřech měsících, bylo to fajn pár dnů. Na utkání se Švédy se přijeli podívat do Prahy rodiče, jinak jsem ale nikoho z příbuzných a známých neviděl. Moje dvě holky teď byly měsíc v Česku, ale po turnaji v Soči se zase celá rodina sejdeme v Togliatti.
