Článek
Překvapila vás zpráva, že jste byl jako náhradník povolán do národního týmu?
Nejlepší bylo, že ta informace o nominaci vlastně přišla v neděli večer zčistajasna. Zrovna jsme si domlouvali, co dělat během dvou dnů, kdy bylo ve zlínském klubu naplánované volno. Najednou volala babička, že v televizi slyšela, že jsou nějací kluci zranění a že si mě vybrali.
Jaká byla vaše reakce?
Moc jsem jí to nevěřil, jenže vzápětí zavolal i vedoucí zlínského mužstva, že mám přijet na sraz, a to už znělo věrohodněji. Velkou radost měli i rodiče, kteří určitě budou u obrazovky čekat na to, jestli se dostanu do hry. Táta říkal, že si nenechá ujít ani jeden zápas, a taky kamarádi hned slibovali, že moji reprezentační premiéru budou pečlivě sledovat.
Co jste měl vůbec v plánu během reprezentační pauzy?
Chystal jsem si pořádně odpočinout, ale akci s národním mužstvem samozřejmě rád upřednostním. Už když jsem jako náhradník posílal pas na svaz kvůli vyřízení víza do Ruska, říkal jsem si, že se třeba blížím splnění snu. Ale nebylo to tak, že bych s něčím počítal, o to je současná realita hezčí a jsem za ni moc rád.
Už se vám ozval zlínský pokladník, abyste platil zápisné?
Doufal jsem, že mi teď dají v kabině na chvilku pokoj, protože dva nedávné hattricky už mě něco stály. Bojím se ale, že tohle mi taky neprojde a zase budu muset do kasy něco přihodit.
Jak jste se rozkoukal v reprezentační kabině vedle hvězd, jako jsou Plekanec či Nedvěd?
Pomalu mě přechází šok, vždyť to jsou hráči, na něž jsem se vždy rád koukal v televizi. Je úžasné s nimi být, rád bych se od nich i něco naučil. Těšil jsem se na ně a doufám, že to celému týmu bude šlapat. Každopádně se budu snažit plnit to, co řekne trenér, a užít si každé střídání. Čím víc jich přijde, tím lépe.
